Receptář programů a her

Kapitola 23.

< Předchozí Další >

Aktivity v receptáři jsou děleny podle doby trvání od kratších po dlouhodobější. Doporučená věková kategorie je vyznačena pomocí barvy na „semaforu“. Jako motivační úvod do hry můžete využít první věty pod názvem hry. Symbolickým rámcem aktivit jsou příběhy skautských pamětníků. Některé z aktivit lze provázat s plněním skautské stezky, proto jsou u aktivit uvedeny konkrétní body a oblasti, kterých se hra nejvíce dotýká.

Hry a aktivity do 30 minut


Poselství bez zvuku

„Pomáhala nám morseovka a jiné skautské způsoby. Podařilo se nám je zmást. Všichni kluci tvrdili, že šli na skautskou noční hru“ J. Navrátil

Typ aktivity: pohybová, komunikační

Cíl: schopnost domluvit se neverbálně, hledání řešení

Charakteristika: družina má za úkol předat si zprávu tak, aby nebyla zachycena nepřítelem, mohou si radit pouze beze slov

Prostředí: kdekoliv

Doba přípravy: do 2 minut

Délka hry: do 15 minut

Pomůcky: lísteček se zprávou, po ruce volné papíry a tužky

Navazující body stezky: Můj kamarád – Moje vztahy; Můj domov – Družina jako tým; Svět okolo nás – Příběhy našeho světa

Průběh aktivity: Ze skupinky dětí vybereme jedno pro roli „bachaře“ (dozorce), ostatní představují „vězně“. Dozorce jde za dveře, vězni si zvolí mezi sebou „šéfa“ – ten má za úkol předat krátkou zprávu, kterou mu tajně sdělí (na papírku předá) vedoucí, např. „Peníze jsou pod polštářem“; „Nic jsme neviděli“ apod. Dozorce je povolán zpátky, stoupne si doprostřed kruhu vězňů. Nyní má „šéf“ cca 5 minut na to, aby předal ostatním vězňům tajnou zprávu pouze pomocí neverbální komunikace (pantomima, prstová abeceda, odezírání, či jiné domluvené pohyby), a to jen ve chvíli, kdy se dozorce na něj nekouká. Ostatní vězni se snaží dozorce zmást, aby šéfa neodhalil. Pokud dozorce odhalí šéfa (ukáže na něj), vyhrává a vězni prohráli. Pokud bude jeho tip špatný, vězni okamžitě vyhrávají (tj. dozorce má jen jeden pokus).

Pokud není šéf odhalen ani po domluveném limitu, pro kontrolu, zda se předání zprávy podařilo, vybereme několik vězňů, aby zprávu, kterou šéf posílal, napsali (mladší mohou říci).

Poznámky: Obsah a obtížnost zprávy by měla odpovídat věkovému složení skupiny, např. u vlčat a světlušek to může být jen jedno slovo, u roverů nějaká abstraktní věta (Př. „Byla to jen hra“).

Reflexe: Vhodnými otázkami shrneme průběh a propojíme se skutečným příběhem Jiřího Navrátila a Dagmar Skálové. Jak se dařilo předávání zprávy? Jaké techniky byly použity? Jak si počínal dozorce?

Jiří Navrátil a Dagmar Skálová (Rakša):
O tom, jak je důležité umět se domluvit na totožné výpovědi, vypráví příběh skautů, kteří byli zapojeni do akce namířené proti komunistům. Tehdy (roku 1949) byl za tento pokus o převrat odsouzen skaut Jiří Navrátil, z původního trestu 20 let, strávil ve vězení „jen“ 11. Doživotní trest za vedení této akce dostala sestra Rakša – Dagmar Skálová. Nakonec strávila ve vězení 16 let. Spolu s nimi bylo chyceno několik mladších skautů, z nich pouhých dvanáct odsouzeno k trestu vězení. Jak se podařilo ostatním vyváznout bez trestu? Jiří s Rakšou tušili, s jakými rozsudky by mohli mladší skauti skončit a podnítili ve vazebních celách skauty k vysílání zprávy pomocí morseovky. Tu si skauti předávali vyťukáváním na zeď, od cely k cele. Vzkaz, který mnoho z nich zachránil při následujícím výslechu, zněl jednoduše: Byla to noční hra. Dozorci toto domlouvání neodhalili, protože sami morseovku neznali a navíc byly podobné zvuky ve vězení obvyklé. Všichni zatčení pak při výslechu vypověděli stejně a většina jich díky tomu byla okamžitě propuštěna. Více o příběhu J. Navrátila najdete také u aktivity „Vězňovo dilema“.


Muklové a bachaři

Je horší prchat před vězniteli nebo uhlídat skupinu vzbouřených vězňů?

Typ aktivity: pohybová

Cíl: procvičit pozornost při vyprávění příběhu

Charakteristika: úkolem hráčů je pochytat co nejvíce členů z družstva soupeřů

Prostředí: venku

Doba přípravy: 1 min (vyznačení hranice – dělící čáry)

Délka hry: do 15 minut

Pomůcky: text krátkého příběhu (pokud si ho nebudete pamatovat)

Navazující body stezky: Svět okolo nás – Příběhy našeho světa

Průběh aktivity: Připravte na zemi čáru a hráče rozdělte do dvou stejně početných skupin. Jedna skupina představuje
bachaře a druhá mukly. Týmy vytvoří zástupy stojící zády k sobě ve vzdálenosti jednoho kroku od dělící čáry. Vedoucí vypráví příběh (podle pamětníka). Jakmile v příběhu zazní slovo MUKL v jakékoliv podobě, hráči-muklové se otočí a honí hráče-vězně. Pokud se v příběhu objeví slovo VĚZŇOVÉ, chytají vězňové mukly. Oba týmy se snaží vždy utéct za stanovenou linii, vzdálenou např. 10 metrů, nebo prchají do doby, než vedoucí zapíská signál. Chycení se stávají členy druhého týmu. Jakmile se všichni hráči vrátí k dělící čáře, pokračuje se ve vyprávění příběhu. Hra končí dovyprávěním příběhu nebo pochytáním posledního člena protějšího týmu.

Reflexe: Na základě hry se družina seznámí s pojmy „mukl“ a „bachař“, které v reflexi upřesníme a pomůžeme pochopit členům vztah mezi nimi a souvislosti s příběhem.

Návrh příběhu: Milena (Blatná) šla jako 18ti-letá místo na vysokou školu dobrovolně do uranových dolů. Potřebovala peníze, protože tatínek – živitel rodiny – zemřel. „Do Jáchymova brali snad každého. Věděla jsem, že jsou tam političtí vězni, to věděl každý, ale co se tam s nimi děje, to byl šok.“ Milena měla za úkol kontrolovat stupeň radioaktivity vyvážené hlušiny. V zástupu vězňů kráčeli mladí i staří.

„Když jsem viděla, jak ten bachař, mladý kluk a evidentně naprosto nevzdělaný a hrubý, ty mukly stavěl do pozoru a zjišťoval, jestli nemají pod svým chatrným oděvem nastrkané noviny, to byl prostě šok, buzerace bachařů mi přišla k pláči. Muklové cestě do dolu říkali ‚nikolajský autobus‘ – kráčeli těsně u sebe v zástupu svázaní řetězy, kdo upadl, toho dav táhnul po zemi až k šachtě.“ Milena chtěla muklům pomáhat, ale zpočátku se bála, že se jí budou bachaři vyptávat. Později začala muklům vynášet ven dopisy a nosit jídlo. „Bála jsem se, že mě někdo z muklů udá kvůli nějakým výhodám.“ Pod zemí si bachaři svítili elektrickou lampou a muklové karbidkou. Jednou v šachtě narazila Milena na hlavu s „elektrickou lampou“ a pod dojmem, že se jedná o bachaře, chovala se drze a chladně. Když se s dotyčným „bachařem“ potkali po několika týdnech zase, byl holohlavý s karbidkou. Přeskočila jiskra. Chvíli si s Jiřím tajně dopisovali a na prvního máje od něj dostala polibek. O šest let později roku 1958, když Jiřího propustili z dolů, se vzali. (Podle skutečného příběhu skautky Mileny Blatné, zdroj PostBellum)


Vyprávěnka

Dokážeš si představit, jak se skautovalo za první republiky? Srovnej svou představu se skutečnými obrazy a přesvědč o tom ostatní

Typ aktivity: komunikační

Cíl: schopnost vyjadřování a komunikace

Charakteristika: úkolem hráče je poznat, kdo ze dvou mluvčích lže a kdo mluví pravdu

Prostředí: kdekoliv

Doba přípravy: 30 minut

Délka hry: do 15 minut

Pomůcky: staré fotografie z prvních skautských táborů či jiného období, desky

Navazující body stezky: Co umím a znám – Vyjadřování; Můj kamarád – Komunikace mezi lidmi

Průběh aktivity: Vyber dva dobrovolníky, za dveřmi dej do rukou jednomu z nich dobovou fotku, druhý dostane prázdný papír. Obojí zakryjte deskami, aby nebylo nic vidět. Úkolem vybraných hráčů je popsat ostatním, jak vypadá obrázek, který drží. Ten, který drží fotku, mluví pravdu. Druhý s prázdným papírem si motiv smyšlené fotky vymýšlí. Každý z nich má na popis omezený čas, nejlépe jednu minutu. Družina se snaží odhalit, kdo má prázdný papír a kdo fotku skutečně popisoval.

Reflexe: S družinou zhodnoťte, kdo si vedl nejlépe při popisu skutečném i fiktivním. Jaké informace byly klíčové pro odhalení lháře? Prozradili se hráči řečí svého těla?

Varianty: Místo historických fotek použij staré fotky přímo z vašeho oddílu.


Červené znamení

Nacházíme se v roce 1975. Skauting je zakázán, přesto se snažíte scházet tajně. Při jedné výpravě uprostřed noci ale zjistíte, že je mezi vámi skrytý nepřítel – příslušník StB.

Typ aktivity: pohybová, na role

Cíl: prožitek nejistoty, porozumění vlastnímu jednání

Charakteristika: úkolem hráčů je nenechat se chytit

Prostředí: venku, volný rovinatý terén bez nebezpečných překážek

Doba přípravy: žádná

Délka hry: do 15 minut

Pomůcky: fixy různých barev, pro každého šátek na zavázání očí, papíry, izolepa

Navazující body stezky: Svět okolo nás – Já a demokracie

Průběh aktivity: Pro hru vymezíme území dostatečně velké pro pohyb hráčů tak, aby byli od sebe rozptýleni na dohled.
Z družiny je veřejně vybrán jeden člen, který představuje příslušníka StB. Ostatní hráči si připevní na záda izolepou prázdné papíry a zaváží si oči. Úkolem estébáka, který vidí, je pochytat co nejvíce skautů – udělat jim na papír na zádech červenou fixou znamení. Estébák se po celou dobu ozývá smluveným zvukem (např. houkání) a nesmí běhat. Hráči se od něj snaží držet co nejdále. Kromě příslušníka StB, o kterým všichni vědí, je ve hře ještě jedna osoba s negativní rolí – donašeč, o kterým hráči nevědí, protože jej vedoucí vybere až po zavázání očí hráčů (případně před samotnou hrou) a stranou ho zasvětí do jeho role. Úkolem donašeče je stejný jako estébáka. Označuje tajně jinak barevným fixem statní hráče. Skauti mají tedy kromě slyšitelného nepřítele, o kterém všichni vědí, ještě jednoho tajného. Po uplynutí časového limitu (max 10 minut), si na pokyn vedoucího všichni sundají šátek a hra končí, vyhodnotíme, kdo byl chycen a kým. Necháme hráče, zda sami přijdou s otázkou,
proč má někdo znamení jinou barvou, následně jim povíme o donašeči.

Reflexe: Lze očekávat prudké, naštvané reakce typu „To se ale neřeklo, že budou dva!“. Při reflexi se snažíme nejdříve uvolnit z hráčů nejsilnější emoce, dojmy. Po zklidnění vedeme reflexi k poukázání na skutečnost, že v době totality a diktatur byly mezilidské vztahy narušovány atmosférou nedůvěry a záměrné podezřívavosti. Stávalo se (a nejen za vlády komunistické strany), že se lidé tvářili jako kamarádi, ale přitom donášeli na druhé. Nebezpečí ne vždy číhá ze strany, z jaké je očekáváno, někdy je skryto a nikdo o něm nemusí vědět, jako v této aktivitě. Zeptejme se chytačů, jak se cítili v rolích příslušníka StB a donašeče.

Závěr reflexe by měl vyznít pozitivně. Skauti se snaží o opačné jednání, než jaké si právě prožili. Ve vztazích usilujeme o šíření atmosféry důvěry, víry, že jsme schopni se dohodnout a dodržovat společná pravidla.

Varianty: Při větším počtu hráčů zvýšíme počet známých i tajných donašečů/StBáků.


Báseň z pankráce

Jaké myšlenky kolovaly v hlavách vězňů? Jak vnímali svůj osud?

Typ aktivity: paměťová, pohybová

Cíl: spolupráce v menší skupině, rozvoj paměťových a komunikačních dovedností, uvědomění si osobního žebříčku hodnot

Charakteristika: úkolem hráčů je přenést text básně do svého zápisníku

Prostředí: venku

Doba přípravy: žádná

Délka hry: do 30 minut

Pomůcky: vytištěná báseň „To už chybí humor“ – epos pankrácký, část III., Lubor Šušlík (ke stažení na webu skautskestoleti.cz), pomůcky k připevnění na vhodné místo, pro každou skupinu zápisník a tužka

Navazující body stezky: Kdo jsem – Já a můj život; Svět okolo nás – Příběhy našeho světa

Průběh aktivity: Oddíl či družinu rozdělíme do několika menších skupin. Ve vymezeném prostoru (zahrada, louka, část lesa) je v dálce od místa, kde skupiny stojí, umístěna na papíře báseň (vytištěná větším písmem). Skupiny stojí na stejné úrovni, zde mají také připraveny psací potřeby. Cílem skupiny je v co nejkratším čase přenést text básně do svého zápisníku, aniž by zápisník či jiné papíry přenášely. K dispozici mají pouze svou paměť. Na trase může být vždy jen jeden z týmu. Původní báseň musí zůstat ležet tam, kde je. Vyhrává tým, který text přenese nejrychleji a bez chyb.

Reflexe: Báseň si společně přečteme. Jak na nás působí? Kde se vzala? (Může být součástí zapamatování –
název, text, autor básně). Víte něco o jejím autorovi? Co vězeň/autor pravděpodobně prožíval, když
ji skládal? Zeptejte se také na strategii přenosu básně v týmu, co by případně mohl tým pro příště
vylepšit, aby přenos proběhl rychleji?

Zeptáme se skautů, jak je možné, že v takovém prostředí mohli lidé tvořit, kde vzali sílu, inspirace nebo i materiál? (vyhledej si předem podložené odpovědi).

Myšlenka: Tvoření (ať už poezie, skládání písní, kresby, hraní divadla či psaní deníku) byl způsob, jak se vyrovnávat s každodenním utrpením a hroznými životními podmínkami v táborech. V tvorbě nacházeli lidé útěchu a naději. Je to zároveň důkaz lidství, člověk zubožený k smrti a zbavený veškeré úcty je stále schopen vytvářet vyšší hodnoty. Spousta dochovaných děl v sobě nese osobní reflexi neštěstí, ale často i veselejších chvilek, které bylo možno prožít.

Poznámka: Je škoda nevyužít k této aktivitě kreativní formu reflexe. Vhodná je společná kresba či malba suchým pastelem na větší formát balícího papíru. Skupiny vytvoří na základě myšlenek a emocí obraz, který je necháme interpretovat. Porovnáme vyjádření abstraktní a konkrétní. Na závěr můžeme připravit několik dalších výtvorů (básní, kreseb), které pocházejí od autorů vězněných v koncentračních táborech.

Varianta: Báseň nemusí hráči zapisovat, ale stačí si ji zapamatovat v týmu. To znamená, že si hráči báseň rozfázují na menší úseky veršů, které si mezi sebou rozdělí. Pokud jsou si jisti, že báseň společně zpaměti správně odříkají přidělené osobě (pomocník organizátora, který drží kontrolní text básně před sebou), vydají se k ní recitovat. Na zvládnutí úkolů mají celkem tři pokusy.


Vězňovo dilema

„Seděl jsem ve vězení. Klepal jsem se zimou. Pak se otevřely těžké železné dveře a já věděl, že znovu přišli. Postavili mě na zmlácené nohy a vlekli mě ponurou chodbou do malé místnosti. Tam mě posadili za stůl a přímo do očí mi rozsvítili silné bílé světlo. Hlavní vyšetřovatel zařval: ‚Tak budeš mluvit, nebo ne?‘“

Typ aktivity: komunikační, na role, rozhodovací

Cíl: naslouchání vlastnímu svědomí, schopnost přizpůsobit se okolnostem, uvědomělé rozhodování

Charakteristika: úkolem skupiny vězňů je získat svobodu (co nejvíce bodů)

Prostředí: klubovna

Doba přípravy: 15 minut

Délka hry: do 15 minut

Pomůcky: tabulka na zaznamenávání bodů, pro každý tým lístečky s kolečkem a křížkem, tabulka s přehledem trestů

Navazující body stezky: Kdo jsem – Moje svědomí; Můj kamarád – Vztahy mezi lidmi, Moje vztahy

Průběh aktivity: Hráči se rozdělí do čtyř skupin, každá skupina představuje jednoho vězně chyceného v rámci jednoho případu, o němž chce StB zjistit více informací. Každý vězeň se má právo během výslechu rozhodnout, zda ostatní kamarády udá nebo vyšetřovatelům nic neřekne. Během hry probíhá třikrát tzv. výslech – každý vězeň (tj. každý tým) se rozhoduje, zda ostatní udá (zvedne lístek s kolečkem) nebo bude pro tento výslech mlčet (zvedne lístek s křížkem). Před každým výslechem je možné se v rámci týmu domluvit, jak bude výslech probíhat. Na daný pokyn vyšetřovatele (vedoucího) pak všechny týmy najednou (!) zvednou kartičku dle svého rozhodnutí. Jednotlivé týmy jsou pak obodovány dle toho, jak rozhodovali ostatní:

Výsledek hlasování/Trest O X
Všichni X (pro nedostatek důkazů jsou tresty menší) 2
Všichni O (zjistilo se toho hodně, proto jsou tresty vysoké) 6
3 × O, 1 × X 4 10
2 × O, 2 × X 0 5
1 × O, 3 × X -2 3

Během tří kol (výslechů) se roky sčítají. Před třetím výslechem je pak možné stanovit minutu, kdy se všechny týmy mohou vzájemně domluvit, jak budou hlasovat – jestli však slib dodrží je pouze na nich. Vítězem je ten tým (vězeň), který získal nejméně roků trestu. Tento vězeň je pak propuštěn, zatímco vězeň s nejvíce roky trestu je symbolicky odveden na popravu.

Reflexe: Jaký máte pocit z výsledku? Co vás vedlo k tomu, že jste druhé týmy udali? Kdy jste se rozhodli mlčet? Jak se asi cítili ti, kteří byli propuštěni a jak tým, který má být odveden na popravu? Jak myslíte, že se lidé rozhodovali ve stejné situaci „naživo“? Jaká mohla být motivace těch, co nakonec někoho udali?

Jiří Navrátil: „Do té akce bylo zapojeno několik set skautů. Ale my jsme pomocí morseovky se tak dokonale domluvili, že oni pak většině uvěřili, že nevěděli, že jsou do nějaký akce a že šli na skautskou noční hru. Všichni pak museli u výslechu vypovídat stejně. K soudu se nás dostalo asi čtyřiadvacet nebo šestadvacet, kolik bylo celkem zavřeno nevím, ale ještě od toho soudu šla většina kluků domů. Oni ale potřebovali udělat skautský proces, ve kterém by ukázali, jak jsou skauti protistátní. V čele tak musela být Dagmar Skálová, která dostala doživotí a já, jako její zástupce, jsem dostal 20 let. František Falerski dostal 15 let a ostatní kluci jen menší tresty kolem dvou let za to, že celou akci neohlásili.“ Více o příběhu J. Navrátila najdete také u aktivity „Poselství bez zvuku“.


Stejnýma očima

Prohlížím si v kronice staré oddílové fotky. Jsou na nich povědomé tváře v činnosti, vedoucí, když ještě byli dětmi, místa v okolí, kam chodil náš oddíl na výpravy… Jaké by to bylo na chvíli vrátit čas? Jak by tyto fotografie vypadaly dnes?

Typ aktivity: kreativní

Cíl: posílení oddílové identity, poznání blízkého okolí a starých oddílových míst

Charakteristika: vytvořit současnou fotografii podle staré oddílové fotky

Prostředí: klubovna, oddílové místo

Doba přípravy: žádná

Délka hry: 30 minut

Pomůcky: staré fotografie, foťák, případné rekvizity

Navazující body stezky: Můj oddíl; Svět okolo nás – Příběhy našeho světa

Průběh aktivity: S družinou v kronikách a fotoalbech najděte staré fotky vaší družiny či oddílu. Společně si je prohlédněte a vybere ty, které vás zaujaly a které můžete napodobit. Pak vezměte foťáky či mobily, vraťte se na daná místa a vyfoťte se ve stejné situaci. Zkuste nové fotky udělat co nejvíce podobné těm starým. Můžete si pomoct různými rekvizitami nebo kostýmy. Z fotek pak můžete uspořádat výstavu ve vaší klubovně.

Reflexe: Jak se vám „staronové“ snímky fotily? Co se od minule změnilo? Co bylo při focení obtížné? Poznali jste během plnění aktivity některé starší členy oddílu blíže? Co jste se o nich dozvěděli nového?

Varianty: Vytvořte nové fotografie podle starých fotek po různě dlouhé době (po dvou letech, po pěti letech, deseti nebo třeba i padesáti). Aktivitu můžete kromě družinovky realizovat také na táboře.


Příběhy plné klepů

Zajímá tě, jak se příběh mění, když se vypráví od báby k bábě? Že všechno, co se vypráví je pravda a nic než pravda? Že stokrát převyprávěný příběh zůstává stále stejný? Proměň se s družinou na báby klevetilky a zkuste si to na vlastní kůži.

Typ aktivity: paměťová

Cíl: uvědomit si, jak snadno vznikají zkreslené informace (např. v médiích, informace z druhé ruky apod.), rozvoj svědomí

Charakteristika: hráči si snaží předat co nejpřesněji příběh včetně všech maličkostí

Prostředí: klubovna

Doba přípravy: žádná

Délka hry: 30 minut

Pomůcky: úvodní příběh

Navazující body stezky: Co umím a znám – Vyjadřování; Můj kamarád – Komunikace mezi lidmi

Průběh aktivity: Připrav si středně dlouhý příběh pamětníka. Příběh by neměl být příliš krátký ani příliš dlouhý, měl by
obsahovat i podrobnosti – buď celý život, nebo jen událost. Můžeš využít níže uvedené texty, nebo si vyhledat jiný. Ve skupině rozdáme členům čísla. V místnosti zůstane pouze rádce a „jednička“. Ostatní jdou za dveře. Rádce přečte prvnímu příběh pamětníka. Poté rádce přivolá dalšího člena družiny a posadí se jako divák. Skaut „jednička“ příběh převypráví „dvojce“ a posadí se k rádci. Rádce už nesmí nic říkat, „jednička“ také ne. „Dvojka“ opět převypráví příběh dalšímu a takhle se postupuje, dokud se nepřevypráví příběh všem. Poslední posluchač ještě naposledy převypráví divákům, co si z příběhu zapamatoval. Nakonec rádce přečte, jaký příběh vysílal na začátku a družina hodnotí, jak moc se původní příběh od konečné verze liší.

Příběh I.: Jiří Stránský se narodil 12. srpna 1931 v Praze. Jeho otec, JUDr. Karel Stránský, byl významným pražským advokátem a měl šlechtické kořeny, matka Božena, rozená Malypetrová, byla dcerou prvorepulikového politika Jana Malypetra. Jiří Stránský byl prostřední ze tří bratrů. Za druhé světové války byl jeho otec zatčen gestapem a vězněn v Osvětimi. Stránský byl v roce 1950 z politických důvodů vyloučen ze školy (těsně před maturitou, tu proto nedodělal) a musel opustit i Prahu, pracoval jako zeměměřič. Pak byl odveden na vojnu a pracoval u PTP. V lednu 1953 byl zatčen, ve vykonstruovaném procesu obviněn z velezrady a odsouzen k osmi letům vězení. Ve vězení se setkal s čelnými představiteli intelektuálního života, např. se spisovateli Zahradníčkem, Rotreklem, Knapem, Křelinou. Podmínečně propuštěn byl v roce 1960. Mezi lety 1974 a 1976 pobýval opět ve vězení, tentokrát za údajné rozkrádání majetku. Po návratu z vězení pracoval u čerpací stanice, mimo to však také jako externista na Barrandově. Po roce 1990 se nadále věnoval psaní, v letech 1992-2006 byl předsedou českého PEN klubu. Řada jeho knih byla zfilmována. Nejznámější z nich je Zdivočelá země, podle které byl natočen stejnojmenný seriál.

Příběh II.: Po smrti Jana Opletala (11. listopadu 1939) a následujících demonstrací se vše změnilo. Pro studenty kolejí to mělo strašné následky: „Na Švehlově koleji na Vinohradech byl přepad hned v noci, bydlel tam jako student otec mé snachy. S namířenými kulomety zakázali, aby se kdokoli díval na nádvoří, a vyzvali studenty mladší dvaceti let, aby vystoupili. A on si říkal, co horšího se mi teď může stát, než že mě zastřelí, tak vystoupil. A oni tyhle dvacetileté propustili a ostatní transportovali do koncentračního tábora.” Na to byly uzavřeny vysoké školy a zastřeleno 8 reprezentantů studentských spolků. Strávila jsem tedy na vysoké škole pouze šest neděl. Z vyprávění Vlasty Mackové o svém nástupu na VŠ a události na studentské Švehlově koleji
v listopadu 1939.

Příběh III: „Můj manžel Jaromír již před válku začal podnikat, založil firmu na výrobu nábytku a akciovou společnost TECHNIA. Jaromír byl po válce členem ČSSD, ta se v červnu 1948 sloučila s KSČ a on se stal automaticky jejím členem. V únoru 1948 byl manžel zatčen, odvedli ho přímo od večeře. Propuštěn byl za šest týdnů, najednou jsme se ocitli v jiné třídní kategorii. Podnik nám zavřeli, firma byla znárodněna. Později Jaromír pracoval jako úspěšný vedoucí různých národních podniků. Tedy do chvíle, než se vyměnil krajský sekretariát KSČ. V listopadu 1950 byl vzat do vazby za rozkrádání národního majetku bez vlastního obohacení. Tentokrát to bylo na 10 měsíců a 12 dní. Mezitím odevzdal členskou legitimaci KSČ. Po návratu z vězení mu nabídli členskou legitimaci KSČ zpět s příslibem návratu na původní funkce v zaměstnání. Jaromír jejich návrh rázně odmítl, což se projevilo na našem budoucím životě. Manžel se politicky zatvrdil, prodělal dva infarkty, zemřel v únoru 1970 na mozkovou příhodu večer před očekávanou politickou prověrkou.“ Příběh skautky Matyldy Klapalové (1922).

Reflexe: Co se stalo s příběhem? Co se stane s příběhy pamětníků postupem času? Můžeme zabránit zkreslování příběhů?

Varianta: Zkuste se rozdělit na dva týmy a posuďte, který tým dokázal předat informaci uceleněji, který zachoval více důležitých údajů. (V reflexi přemýšlejte jak stejnou výchozí informaci podávají různá média.)


Vysílání signálu

Zkuste se rozdělit na dva týmy a posuďte, který tým dokázal předat informaci uceleněji, který zachoval více důležitých údajů. (V reflexi přemýšlejte jak stejnou výchozí informaci podávají různá média.)

Typ aktivity: pohybová, na role

Cíl: posílení spolupráce, týmové strategie, procvičení obezřetnosti

Charakteristika: úkolem je rozsvítit svíčku na místě B

Prostředí: venku

Doba přípravy: 10 min

Délka hry: 30 minut

Pomůcky: 2 větší svíčky, několik čajových svíček, lístečky s písmeny U (udavač) a O (odbojář)

Navazující body stezky: Kdo jsem – Moje svědomí; Můj kamarád – Vztahy mezi lidmi; Svět okolo nás – Já a demokracie

Průběh aktivity: Na začátku si ve skupině tajně rozlosujte kartičky s nápisy buď O = Odbojář, nebo U = Udavač. Jen vedoucí ví, kolik je ve hře postav O a U (udavači by měli tvořit asi třetinu celkového počtu lidí). Cílem odbojářů je osvětlit dopadové místo munice (bod B), která bude shozena parašutisty. Hra začíná v místě A, kde hoří větší svíčka („kóta 327“). Odtud se za pomoci menší čajové svíčky snaží odbojáři přenést oheň a zapálit větší svíčku na místě B („místo přistání munice“), které je vzdáleno asi 20 metrů od místa A. Hra začíná na pokyn vedoucího a má přesně stanovený limit (ideálně tak 20 minut). Během této doby se odbojáři snaží svíčku v bodě B zapálit, pokud je zapálena, okamžitě vyhrávají (i kdyby se to stalo třeba minutu po začátku hry). Se svíčkami na místech A a B se nesmí hýbat!
Udavači se pak snaží všemi možnými prostředky odbojáře zastavit, zejména tím, že sfoukávají svíčku, kterou skauti přenáší (sfouknout svíčky v bodech A a B se nesmí!). Udavači se mohou odhalit kdykoliv během hry (i třeba minutu před koncem), ovšem jakmile tak jednou učiní, je jasné, že je odbojáři budou chtít zastavit (opět tak mohou činit jakkoliv, pokud si navzájem nebudou ubližovat). Jen pro připomenutí, žádný odbojář ani udavač předem neví, kdo s ním spolupracuje opravdu či jen na oko.

Reflexe: Po aktivitě by měla proběhnout krátká diskuze. Jaké bylo hrát s někým ve skupině, aniž byste věděli, kdo je přítel a kdo nepřítel? Udavači, kdy jste poznali správnou chvíli na to „odhalit se“? Představte si, že by nastal válečný stav, a vy byste netušili, kdo ze známých je váš přítel a kdo si na něj jen hraje a přitom donáší informace nepříteli. Na co byste si dávali největší pozor?


Hry a aktivity od 30 do 180 minut


Uzel na kapesníku

Uzel na kapesníku si lidé dělají proto, aby nezapomněli na něco důležitého. Jaké jsou nejdůležitější momenty ze života vašeho oddílu?

Typ aktivity: komunikační

Cíl: schopnost interpretace a komunikace, společná reflexe

Charakteristika: úkolem skupiny je vybrat nejzajímavější, nejdůležitější momenty oddílu a symbolicky je pomocí uzlů vyznačit na laně

Prostředí: klubovna

Doba přípravy: 5–10 min + příprava obrazových pomůcek a tisk

Délka hry: 45 minut

Pomůcky: : kartičky/plakátky s fotografiemi míst, osobností či s popisy událostí z historie vašeho oddílu, lana s uzly

Navazující body stezky: Co umím a znám – Můj oddíl, Vyjadřování; Svět okolo nás – Příběhy našeho světa

Průběh aktivity: Na zemi rozprostřeme lano s několika uzly. Ve druhé místnosti připravíme kartičky/plakátky s událostmi z historie oddílu nebo s oddílovými osobnostmi (připrav jich víc než uzlů). Úkolem družiny bude vybrat takové události nebo osobnosti, které byly klíčové pro existenci vašeho oddílu. Členové družiny se musí shodnout, které vyberou (skauty vedeme k diskuzi, proč jsou které momenty důležité). Vybrané kartičky se pak přiřadí k jednotlivým uzlům. Žádný výběr není špatný, důležité je se o osobnostech/událostech něco dozvědět.

Reflexe: Jaké události jste vybrali? Proč je považujete za důležité? Bylo pro vás domlouvání složité? Pokud ano, tak v čem?

Varianta: Pokuste se uzel na laně vytvořit společnými silami, zároveň se musíte stále držet lana alespoň jednou rukou. Uzly mohou představovat také skautské osobnosti, klíčové momenty historie naší země, momenty osobního života. Pro starší členy je možné zkomplikovat rozhodování tím, že mají k dispozici menší počet uzlů (až třeba tak, že k dispozici je uzel pouze jeden).


Komiks

Můj život je jako komiksová knížka. Před očima se mi míhají vzpomínky jako obrázky. Který zážitek je pro můj život důležitější? Který nesmím nikdy zapomenout?

Typ aktivity: kreativní

Cíl: poznání života skautské osobnosti, rozvoj kritického myšlení, schopnost interpretace

Charakteristika: úkolem skupiny je vytvořit komiks na základě příběhu skautské osobnosti

Prostředí: klubovna

Doba přípravy: 5–10 min

Délka hry: 60 minut

Pomůcky: vytištěný příběh, papíry, tužky, pastelky

Navazující body stezky: Svět okolo nás – Příběhy našeho světa, Co umím a znám – Vyjadřování, Zručnost

Průběh aktivity: Rádce družiny přečte příběh vybraného pamětníka. Družina má za úkol poslouchat a pamatovat si důležité momenty, které pak společně přenese na papír v podobě komiksu. Použít může omezený počet okének (například 6), je tedy potřeba domluvit se na důležitých či zajímavých momentech, které v příběhu zazněly. Je dobré se rozdělit na menší skupinky (dvojice) a výsledky společně porovnat.

Reflexe: Vytvořené komiksy si navzájem prohlédněte a vysvětlete, proč jste vybrali právě tyto okamžiky. Proč vám přišly důležité? Shodovaly se skupinky, nebo bylo jejich pojetí příběhu úplně odlišné?

Varianta: Komiks není nutné kreslit, můžete zkusit komiks udělat „naživo“ – vybrané momenty zahrát jako scénky nebo živé obrazy. Z Pokud máte v místnosti internet, pusťte si na webu Skautského institutu zvukové nahrávky s poví-
dáním vybraného pamětníka.

Příběh Jana Květoslava Motejlka (1925): Jan Motejlek navštěvoval školu ve Svatoslavově ulici, kde ho jeden kamarád přivedl ke skautingu: „Jeden kamarád mi řek: ,Ty chodíš trempovat s klukama, proč bys nešel do skautu?‘“ Tak začal docházet do chaty v Praze na Jezerce, kde měli tehdy klubovnu Junáci volnosti. Tam před totemem, který vyřezal jeden ze skautů, složil i svůj skautský slib. Skauti jezdili na výpravy především do Posázaví tzv. posázavským expresem „tam, kde se trampovalo“. Jednou se zúčastnil setkání s již bývalým prezidentem Masarykem v Lánech. „Tatíček přijel v kočáře. Přišel ke každýmu z nás. Ke mně přišel taky, zeptal se, jak jde škola. Já řikám: ,Pane prezidente, dost těžko.‘ Pak se postavil před nás a řekl: ,Chlapci, slibte mi, že budete dobrými Čechoslováky.‘ A my, aniž bysme se znali, nic, jedním slovem to z nás vyhrklo: ,Ano, pane prezidente.‘“ Když mu bylo čtrnáct, rozhodl otec, že by měl jít Květoslav do učení v oboru zámečník. Dva roky praxe a učení znamenaly odklon od oddílu. Skautský duch ale Květoslavovi zůstal. Bylo mu 16 let, kolem zuřila válka, když v roce 1941 zakončil učení. Věrný svému slibu, se rozhodl odejít bojovat za svobodné Československo, chtěl se dostat do Anglie na lodi z Hamburku. Tam ho ale velmi brzy vypátralo gestapo, a tak putoval do vazební věznice a čekal na soud. Soudce byl Čech a patrně proto, že mu byl Květoslav sympatický, poslal hocha pouze do pracovního tábora. Po roce byl propuštěn a stal se plavčíkem na labském vodním spoji právě v Hamburku. Pak byl zraněn fosforovou bombou a kvůli zdravotním potížím následně pracoval pouze jako topenář. V Praze, na druhé straně spojnice, navázal spojení se svým bývalým vedoucím Mírou Kášem, který jej zverboval do Zpravodajské brigády. S ním se v roce 1945 chystal na povstání, připravovali zápalné lahve, veškerá ostatní výzbroj byla pár pušek či pistole. S těmito provizorními výbušninami zneškodnili tank. Květoslav Motejlek se následně stal členem lékařské spojky sovětské armády. Chtěl jít studovat na policejní akademii, ale rozmyslel si to, když zjistil, že by se musel stát komunistou. Pracoval v Mariánských Lázních jako závozník, pak v Ostravě v dolech. Občas hrával vedlejší role v ostravském divadle. Pro svůj nesouhlas s komunismem byl prohlášen za nespolehlivého, což v praxi znamenalo, že pokud by byl dopaden, musel by do vězení. Utekl proto do Prahy a rozhodl se emigrovat. Spojil se s bývalým přítelem ze Zpravodajské brigády a večer utekli přes hranice do té části Německa, kterou zajišťovali Američané. Odtud prchnul do Francie, do Paříže, kde žil dalších 42 let. Pracoval tam mj. v divadle Járy Kohouta, dále jako prodavač prskavek, šofér či obchodní zástupce. Poznal tam svou ženu, s níž má dvě dcery a dva syny. Před sametovou revolucí se ve Francii poznal s nymburskými basketbalisty. Když se v roce 1991 vracel do vlasti, vybral si proto k bydlení právě Nymburk, kde se stal známou postavou. Do Čech se vrátil s jedním synem. Zbytek rodiny zůstal ve Francii.


Dlouhodobé aktivity


Rychlý přesun

„Cítíš se právě teď bezpečně? Co když v životě, dřív než si myslíš, nastane chvíle, kdy nebudeš předem připraven, budeš se muset rychle rozhodovat a každá vteřina času bude drahá?“

Typ aktivity: rozhodovací, pohybová

Cíl: vyzkoušet si pocit nejistoty, nutnosti rychlého rozhodnutí; umět zvládnout krizovou situaci, rozvoj týmového ducha a kamarádského chování

Charakteristika: úkolem skupiny je rychle se sbalit, odejít, bezpečně přežít a vrátit se v pořádku zpět

Prostředí: venku (tábor, výprava)

Doba přípravy: 1 hodina

Délka hry: 1 den

Pomůcky: seznam povolených věcí, mapa s vytipovanými „bezpečnými místy“ k přespání pro skupinu; ve druhé části hry zásoby jídla, šátek

Navazující body stezky: Co umím a znám – Buď připraven; Můj domov – Družina jako tým; Příroda kolem nás – Pobyt v přírodě

Průběh aktivity: Hra přichází zcela nečekaně v táborovém dni, např. po skončení poledního klidu. Skauti jsou zalarmováni, že se blíží nebezpečí – musí opustit tábořiště kvůli kontrole (táboří v době, kdy bylo skautování zakázáno). Tábor musí opustit do pěti minut. Na jídelně nebo jiném viditelném místě je vyvěšen seznam věcí, které si smí vzít s sebou. Seznam může konkrétně jmenovat povolené předměty, případně jejich počet omezit číslem, objemem či hmotností. (Např. pouze tolik, kolik se vejde do batohu nebo, že hráč i s batohem musí tábořiště opustit čtvercem uvázaným v prostoru z lan velkým 1×1 m, aj.). S touto výbavou se musí skauti přesunout na (ideálně předem) určené místo – při balení dostanou např. okopírovanou mapu s vyznačeným bodem se slovy „tady vás nenajdou, zde můžete přečkat noc“. Vrátit se mohou až druhý den, kdy nebude hrozit nebezpečí (v určený čas). Předtím mohou sledovat hodinu tábor a co se v něm děje – jestli už je bezpečný a nikdo je tam nehledá.

Zařadit můžete i druhou část hry – „návrat pro jídlo“. V předem určeném časovém rozmezí může být v táboře „připraveno“ jídlo ze společných zásob a prázdné lahve. Skauti-uprchlíci se snaží jídlo získat, kontrola-vedoucí jim v tom brání. Bránící kontrolou mohou být i světlušky nebo vlčata, kteří zůstali v táboře. Vedoucí mají omezený počet životů, uprchlíci si chodí pro život ke stromu označenému šátkem nebo jinak.

Reflexe: Jak vám bylo při rychlém balení a úprku z tábora? Stačil vám čas – co jste stihli sbalit, vzít? Jaké zásadní věci vám chyběly? Vzali jste něco zbytečně? Jaké bylo prožít den mimo tábor? Čeho jste se obávali a co vás naopak příjemně překvapilo? Co by se podle vás stalo, kdyby vás kontrola v tábořišti našla? (Pravděpodobně byste byli naloženi do aut a předvedeni k výslechům, které by mohly trvat i několik týdnů, než byste se dostali domů.)

Varianta: Se staršími rovery vyzkoušej tuto aktivitu uprostřed noci, bez předepsaného seznamu věcí či zcela bez výstrahy, kdy do tábora vtrhne rovnou kontrola, která několik roverů zajme. Dramaturgických linek se nabízí mnoho, ale nekombinujte příliš mnoho ztěžujících prvků.

Aktivitu využij pro celotáborovou hru. V případě úprku po družinách se nám osvědčilo „přesun“ předem domluvit s rádcem – zajistit kontakt (má u sebe nabitý telefon a v něm číslo na vedoucího), má lékárnu, zná zdravotní problémy dětí ve své družině (bere-li někdo pravidelně léky, ví kdo a má je pro něj připravené), máme domluven prostup v případě nouze. V každém případě dbejte na bezpečnost!


Skautem v ilegalitě

Je rok 1970 a Junák je opětovně zakázán. Kdo z vás bude mít tolik odvahy, aby na krku nesl šátek, i když by riskoval, že za své počínání ponese trest?

Typ aktivity: na role, „na pozadí“ v průběhu jiného programu

Cíl: Upevnění skautského vědomí, zkouška ostražitosti.

Charakteristika: úkolem jednotlivce je mít po co nejdelší dobu nasazený skautský šátek a zároveň si dávat pozor na „donašeče“ s fotoaparátem

Prostředí: kdekoliv

Doba přípravy: žádný

Délka hry: minimálně 12 hodin

Pomůcky: šátek, zápisník s tužkou a hodinky pro každého hráče, 1 foťák či mobilní telefon

Navazující body stezky: Kdo jsem – Moje svědomí; Svět okolo nás – Já občan

Průběh aktivity: Jedná se o aktivitu na delší dobu (jeden táborový den, výprava, puťák), která probíhá na pozadí dalších programů. Vůdce předem tajně zvolí jednoho skauta, který bude představovat roli „donašeče“. Dále všem vysvětlí aktivitu a oznámí časový limit, po který se bude hrát (např. 12; 24; 72 hodin apod.). Během limitu se každý skaut snaží mít nasazený šátek co nejdéle (pokaždé, když šátek nasadí, stopuje si čas a zapisuje si ho do zápisníku). Kdykoliv si šátek sundá, musí si své měření pozastavit do chvíle, než si šátek opět nasadí. Každý může nakládat se šátkem podle toho, jak vyhodnotí bezpečnost situace. Háček je právě v osobě „donašeče“, který se skauty snaží kompromitovat, tj. vyfotit je ve chvíli, kdy mají šátek nasazený. Měl by se snažit jednat tajně, protože pokud bude odhalen, ostatní si na něj budou dávat pozor. Vyhodnocení probíhá po uplynutí časového limitu, kdy každý skaut předloží celkový čas, po který se jim podařilo mít nasazený šátek a „donašeč“ ukáže fotografie kompromitovaných skautů (mělo by vždy být jasné, o koho na fotce jde, tj. měl by být vyfocen především obličej a šátek). Zkompromitovaný skaut je vyřazen. Vyhrává ten ze skautů, který nebyl kompromitován a měl šátek nasazený po nejdelší dobu, nebo „donašeč“ pokud zkompromituje všechny skauty. Pro vyřazené skauty je možné vymyslet nějaký symbolický trest, který by ale neměl vést ke skutečnému ponížení hráčů.

Reflexe: Tato aktivita simuluje dobu, kdy nebylo jasné, kdo je přítel a kdo nepřítel. Skauti by si měli uvědomit tehdejší atmosféru strachu, aniž by bylo jasné z čeho. Rizika hrozila ve vlastních řadách, kdokoliv mohl být potrestán za protistátní činnosti vysokými tresty díky člověku, kterému věřil. Myslí si členové Tvojí družiny, že i přes zákaz se našli skauti, kteří se dále scházeli? Jak asi jejich činnost mohla vypadat? Máte někdy na veřejnosti nepříjemné pocity z toho, že jste v kroji? Zažíváš pocit na veřejnosti, kdy je Ti nepříjemné, že máš skautský šátek na krku? Je někdo, před kým si šátek sundáváš (např. spolužáci ze školy)?

Varianta: Donašečem nemusí být zvolen nikdo. (Pointou by pak mělo být ještě hlubší uvědomění si tehdejší atmosféry strachu před nebezpečím, které potenciálně hrozilo.)


Tajné poselství

Jsem zapojen do odbojové skupiny. Prošel jsem tajným výcvikem a nyní nastal čas na první nebezpečný úkol. Je potřeba předat zprávu zahraničnímu odboji, aniž by bylo prozrazeno cokoliv z jejího obsahu. Hlavou mi zní slova bratra Pekárka: „Při předávání buďte ostražití proti uším, které poslouchají všude, a proti očím, které všude slídí. Ze zprávy nesmí uniknout ani slovo!“

Typ aktivity: paměťová, komunikační, na pozadí – v průběhu jiného programu

Cíl: posílení spolupráce

Charakteristika: úkolem skupiny hráčů je doručit zprávu od osoby A osobě B tak, aby nebyl její obsah prozrazen, druhá skupina se snaží vypátrat obsah zprávy

Prostředí: kdekoliv

Doba přípravy: žádná

Délka hry: minimálně 3 hodiny

Pomůcky: zpráva, sirky

Navazující body stezky: Můj domov – Družina jako tým, Naše parta

Průběh aktivity: Hra má několik částí. Po rozdělení do skupin si týmy losují svou roli – „odbojáři“ (spojky) vs. „gestapo“. Je tedy veřejně známo, kdo proti komu hraje. Skautská odbojová skupina se zformovala v roce 1940, po zrušení Junáka. V této části má odbojová skupina úkol doručit tajně zprávu o uschovaných zbraních pro zahraniční odbojáře od jedné osoby (A) k odbojáři – vlastníkovi radiostanice (B). Cíl policie je vypátrat co nejvíce informací ze zprávy, o které tuší, že se bude posílat.

Členové odbojové skupiny dostanou vzkaz, kde se tajně sejdou. Vedoucí jim na této krátké schůzi shrne situaci. Skupina si určí pořadí, v jakém budou vysílat zprávu. V následující hodině je někomu ze skupiny odbojářů předána zpráva. Vzkaz je po předání zničen (až se ho první spojka naučí nazpaměť). Zpráva pak nemůže být nikde zapsána a nemělo by ji slyšet moc lidí najednou. Hráči si ji předávají štafetově, snaží se zachovat všechny detaily. Zpráva se u jednoho člověka nesmí zdržet víc než dvě hodiny, jinak se nedostane včas tam, kam má.

Úkolem skupiny odbojářů je nyní předat zprávu dalšímu v pořadí až k B = radistovi, aniž by si toho všimlo gestapo.

Gestapo: Druhá skupina se stala policií. Snaží se do konce limitu (počet členů odbojářské skupiny × 2) zjistit co nejvíc podrobností z předávané zprávy a tím akci odbojových skupin ohrozit, narušit nebo úplně překazit.

Pro kvalitní hru by zpráva měla obsahovat co nejvíc konkrétních údajů, pokud půjde např. o ukrytí či noční předání zbraní: místo předání, kdo předá co, v jakém počtu, kolika mužům, kde jsou zbraně ukryty, odkud jsou, na co si mají dávat při přebírání pozor, jaký je vrátný, kolem kterého musejí projít, tajné heslo nebo signál.

Reflexe: Jak se po hře cítíte? Nakolik se vám podařilo splnit zadaný úkol? Jakou jste pro splnění úkolu volili taktiku? Jaké (zásadní) informace vám unikly/jste získali? Uvědomovali jste si, že na jednom člověku závisel osud mnoha dalších?

Varianta: Hře může předcházet formování „odbojové skupiny“ a tajný výcvik. Vzkaz může být po předání spálen, případně může být ukrytý nebo zapečený v jídle, zašitý do oblečení apod. Spolu se vzkazem je možné poslat peníze nebo nějakou věc, kterou si jednotlivci předávají. Na hru může dle charakteru zprávy navázat noční „pašerácká hra“, při které se obsah zprávy uskuteční.

Tip: Promítněte skautům dokument např. o zapojení plzeňských skautů do odboje: http://zasvobodu-plz.cz/kniha/odbojorg/skaut.html nebo film Skauti v odboji (25min) http://www.csfd.cz/film/
241339-skauti-v-odboji.

Text zprávy: Skauti, sejdeme se s vámi dnes večer, přesněji řečeno ve 20.00. Za místo srazu jsme určili náhon, budeme čekat blízko něj v ulici Štefánská. Mějte na sobě hnědé šátky, ať víme, že jste to vy. My zase budeme mít na sobě modré kroje, protože jsme vodáci. Abychom o sobě věděli, třikrát zapískejte, jakmile na kostele odbije osmá hodina. Vezměte si s sebou pár nepotřebných věcí, aby to vypadalo jako vzájemná kamarádská výměna, klíč od muničního skladu vám předáme my v krabičce od zápalek. Zprávu od vašeho vedoucího, bratra Šátka, pošlete na oplátku schovanou v krabičce od čaje. Kdyby cokoliv nevyšlo, dejte vědět bratru Skřítkovi. Se stiskem levice bratr Balík.
(Vyznačené informace jsou podstatné, na nich stojí obsah celé zprávy).

Podle příběhu skauta Františka Wretzela (1919 – 2013):
„…Na tuto eventualitu však byli skauti dobře připraveni. Náhlý zákaz Junáka se tak stal naopak spouštěčem podzemních a odbojových akcí. Velmi záhy byly ustanoveny tzv. Revoluční oddíly Junáka, tedy ve zkratce ROJ. ‚Náčelnictvo mělo strach. Ne že by to byli ustrašení lidi. Ale: když do toho půjdeme, tak to z těch mladejch kluků někdo vodnese na zdraví a někdo na životě.‘“ Nakonec se ale vůdci našli. Bylo důležité také najít nějakou legální ‚krycí‘ platformu. Tou se stal po zákazu většiny ostatních spolků Klub českých turistů, tedy KČT. „Jedna z mála organizací, která byla takhle povolená, byl Klub českých turistů. A ten byl ochotnej nás krejt.“ Pražským vedoucím ROJ Zbyňkem Hálou byl František Wretzl pověřen utvořit v rámci KČT tzv. 5. pospol.

V pospolech se soustředili bývalí skautští vedoucí a právě skrze ně se organizovala odbojová činnost. „Řeklo se, skautskej program existuje, že jo, jenže byl modifikovanej. Byl to výcvik zaměřenej na spojovací a zpravodajský služby. A ty starší kluci se už starali o typicky vojenský věci… A pak taky, jak se drží flintička, třeba…“, vysvětluje Baron, v čem spočívala podstata fungování pospolu. Příprava na pozdější možné boje byla opravdu důkladná, jednou dokonce ROJ uspořádal noční přechod Berounky. „Takovej čtrnáctiletej klučina uměl udělat panoramatickej náčrtek pro dělostřelce, kterej střílí na cíl, kterej nevidí. Výborně jsme uměli morseovku … to nám pomohlo pak i na gestapu…“ Wretzlův zástupce v pospolu Šosa, Josef Hromas, byl zároveň členem 4. praporu odbojové organizace Zpravodajská brigáda. Ta byla na ROJ úzce napojena. Podobně byli skauti v kontaktu s odbojem i v dalších pospolech.


Hugo Sedláček

Velká konspirační špionážní hra

Autor: Tomáš Hlavsa

Typ aktivity: pohybová, paměťová

Cíl: přiblížit atmosféru špionážní činnosti, upevnění skautského vědomí, zkouška ostražitosti

Charakteristika: úkolem skupin je projít úspěšně celou trasu, najít správná místa s informacemi, zapamatované údaje co nejpřesněji zaznamenat do připravených formulářů

Prostředí: krajina se základnou (srubem) a dalšími orientačními body, okruh do 10 km, večerní – noční doba

Doba přípravy: seznámení se s příběhem, příprava stanovišť, map – cca 1 hodina

Délka hry: 3–4 hodiny (podle charakteru terénu)

Pomůcky: čelovky, oblečení do terénu; mapa pro každou skupinu se zakresleným 1. stanovištěm, formulář pro doplnění informací, texty (informace) na stanoviště, pro úvodní část PP prezentaci, dataprojektor s notebookem, kostýmy (vojenské), louče, svíčky, sirky

Tip: Vyrážejte za světla, ale postupně by se mělo stmívat, ve druhé polovině hry by už měla být tma kvůli atmosféře i obtížnosti. Do každé skupiny zajistěte mobil (bezpečnostní prvek).

Průběh aktivity: Hráče rozdělíme do skupin po maximálně šesti členech. Skupiny představují „čety“, které mají projít připravenou trasu, najít správná místa s informacemi, ty si zapamatovat a na posledním stanovišti zapamatované údaje co nejpřesněji zaznamenat do připravených formulářů. Typ informací, které získávají jsou buď informace o „hledaných osobách“ nebo informace o „místech/kótách“ či „vojenském opevnění“.

Úvodní motivace: Účastníky zaveďte do potemnělé místnosti, kde je čekají alespoň 2 instruktoři ve vojenském, kteří vedou svižně a autoritativně (po vojensku) brífink; měla by vyznít důležitost a naléhavost úkolu, který je čeká. Zde promítněte krátkou PP prezentaci o Zpravodajské brigádě (fotky, důraz na podstatu činnosti, organizovanost, spolehlivost atd.). Končí se konstatováním: „Vy jste Zpravodajská brigáda! Máte splnit následující úkol!“ Následuje vysvětlení úkolu, to může být součástí prezentace. Sdělte každé četě jména čtyř osob, o kterých mají vyhledávat a zapamatovat si informace. Četám dále oznamte heslo, kterým se mají identifikovat na 1. stanovišti, kde se setkají s konspirátorem; zdůrazněte, že během cesty nemají s nikým komunikovat, nikomu věřit (lze pracovat s motivem gestapáka/nepřítele, který někde na trase může číhat a který by jim mohl sebrat mapu). Startují první dvě čety, za 10 minut další dvě čety; každá ze dvou čet v 1. i 2. vlně jde k jinému konspirátorovi (ti jsou 2) – cílem je prostorově a časově skupiny oddělit, aby nešly stejnou trasu.

Vyplňování formulářů, které připravte jako dotazníky (tabulky) s otázkami na osoby, kóty a informace o vojenských stavbách (bunkry či jiné, které máte v hracím prostoru) probíhá na posledním stanovišti.

Pokyny pro organizátory:

  • Na prvním stanovišti se „informátoři“ s četou navzájem identifikují tajným heslem, informátor jim předá pozice dalších stanovišť (zakreslí do mapy) a otázky, na které se mají zaměřit při hledání informací na těchto místech.
  • Během čtení textu v místnosti či bunkru připravte poblíž venku kruh z loučí.

Závěr: Poté, co se týmy shromáždí na posledním loučí osvětleném stanovišti, zapíší informace do formuláře a přesunují se společně na připravené místo (např. do bunkru). Uvnitř místnosti přečteme dobový text, vzpomínku (či text Černý den Junáka z knihy Skautské století).

Poznámka: Pokud se vám stane, že se nějaká četa ztratí, přijde později, při hodnocení poukažte na to, že za války se tyto věci reálně děly – čety nesplnily úkol, protože je nepřítel „dostal“.

Následuje závěrečný proslov venku v kruhu z loučí. Při odchodu z místnosti dostane u dveří každý zapálenou svíčku a jde směrem ke kruhu. Závěrečný proslov by měl spojit zážitek ze hry s historickou realitou a současností. Podle atmosféry můžete zakončit zpěvem hymny či přečtením Posledního dopisu Baden-Powella skautům.

Tip: Pokud máte v regionu vojenské opevnění, pokuste se domluvit realizaci části aktivity tam, případně alespoň prohlídku. Ideální stav jsou 2 pěchotní sruby (s průvodci), 1 řopík, 1 pěchotní srub pro závěrečný rituál (bunkry i průvodci jdou nahradit/vyřadit, pokud je v regionu nemáme, ale pro atmosféru je to skvělé).

Příklady textů k zapamatování – hledané osobnosti:

Hugo Sedláček

  • Člen a později kapitán 13. oddílu vodních skautů. Účastnil se pražského povstání, 8. 5. 1945 byl zajat a při odklízení automobilu z jízdní dráhy zastřelen.
  • Bylo mu 19 let. Na jeho počest získal závod Přes tři jezy, u jehož vzniku stál, dovětek Memoriál Hugo Sedláčka

Adolf Opálka

  • Člen Svazu skautů. V roce 1939 odešel z vlasti do Anglie. Prošel speciálním výcvikem a byl vybrán jako velitel paraskupiny Out Distance.
  • Vysazen byl v březnu 1942 nedaleko Telče. Podílel se na atentátu na R. Heydricha. Zahynul spolu s dalšími parašutisty 18. 6. 1942 v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze.

František Ryš

  • Založil skauting v Ostravě-Svinově, kde byl poté sborovým vůdcem. Po okupaci odešel za hranice, v roce 1941 se vrátil jako parašutista ze SSSR a na Brněnsku začal vytvářet vlastní odbojovou síť.
  • V květnu 1942 byl zatčen a spolu s rodinou 29. 5. 1942 v Brně zastřelen. Jeho bratr a manželka byli skautští činovníci.

Antonín Mádl

  • Dlouholetý náčelník Čs. obce junáků volnosti, po sloučení skautských organizací se v roce 1939 stal místonáčelníkem Junáka.
  • Byl význačným členem odbojových organizací a spoluvydával ilegální časopis V boj. V srpnu 1940 byl zatčen, 25. 3. 1944 podlehl týrání ve věznici na Mírově.

Emil Kopecký

  • Byl vůdcem vlčáckého oddílu v Praze. Ve 30. letech zpravodaj náčelnictva pro vlčata, vůdce 1. vlčácké lesní školy a dalších.
  • Pro židovský původ byl s rodinou deportován do koncentračního tábora Majdanek, kde 15. 7. 1942 zahynul. Nevrátila se ani jeho dcera Jana, syn Jaromír, žena Marie, všichni skauti.

Příklady otázek o „kótách“ v dotazníku (formuláři):

  • Krycí označení bunkru (jednoslovný výraz):
  • Pro kolik vojáků byl objekt určen?
  • Za kolik dní byla zhotovena betonáž tohoto objektu?
  • V jaké nadmořské výšce leží tento objekt?
  • Jaký má tento pěchotní srub stupeň odolnosti?
< Poděkování autorů Odborné a roverské zkoušky >