Vnímáme historii jako výchovný nástroj

Kapitola 5.

< Předchozí Další >

„To vše ale pouze v případě, že skautskou historii budeme prožívat jako příběhy konkrétních lidí a neuděláme z ní školometsky mrtvou historii.“

(Klápště a kol., 2008)

Historie není pohled, nýbrž zodpovědnost.

Jan Patočka

Historie je pro nás bezesporu výchovným nástrojem. Pomocí přizpůsobených programů si dnešní generace skautů, která válku ani totalitu nezažila, může „prožít“ to, co se stalo. Nejde jen o to vzít si poučení z toho, jak to bylo, ale především přiblížit dilemata, před kterými skauti stáli – a před kterými v jiné podobě stojí i dnes. O stejné hodnoty usilovali skauti v období obou totalit. Proč je tedy nezprostředkovat skrze jejich zažité zkušenosti? Otázky, které chceme pomocí historie otevírat, se vztahují k základním hodnotám, o které se skauting opírá. Důležitým tématem je v tomto kontextu uvědomění si a převzetí odpovědnosti za sebe a za společnost.

V pedagogickém jazyce a v jazyce kompetencí rozvíjíme tyto, převážně výchovné, cíle:

  • znalosti: seznamujeme členy s důležitými fakty – jmény osobností, událostmi, místy, letopočty; základní znalost je důležitá pro orientaci v dějinách a pro pochopení historického pozadí některých činů;
  • schopnosti a dovednosti: pomáháme členům pochopit minulost, podrobit ji svému kritickému myšlení, utvořit si vlastní názor, a také dovednost jej vyslovit, argumentovat; zamýšleným cílem v tomto úsilí je schopnost sebereflexe – tedy vyhledání svého řešení z příběhů, které jsou součástí skautské historie a jsou plné osobních dilemat;
  • postoje: sem patří rozvoj hodnot jako pravda, svoboda, zodpovědnost, přátelství, obětavost, atd.; tyto hodnoty můžeme vnímat jako dílčí cíle naší výchovné práce – jsou to věčná témata, ke kterým se můžeme vracet při různých příležitostech a aktivitách.
< Jak zapojit historii do oddílového života Výchova historií ve skautském oddíle >