Skautská kronika v 21. století

Kapitola 8.

< Předchozí Další >

Littera scripta manet. Co je napsané, trvá.

latinské přísloví

Kronikový zápis má splňovat určité požadavky – výrazný nadpis, datace a lokace, dodržení stejné vzdálenosti textu od okraje, doplnění ilustrací a podpisem. Jak se dělá kronikový zápis je popsáno například v publikaci Skautský oddíl III (kol. autorů, 1996).

Pozor na podvodníky, kteří by mohli mít snahu zneužít interní data, informace či skrze falešnou prosbu
o pomoc vylákat zaslání peněz na „dobročinné účely“.

Zlaté pravidlo: Ten, kdo vede akci, nese odpovědnost za vznik záznamu o akci (článek na webu, fotografie, zápis v kronice, noviny atd.).

Kroniky oddílu

09_kronika

Kronika oddílu je a byla silným či slabým místem řady oddílů, respektive oddílových vůdců. Úspěšné a dlouhotrvající dokumentování vašeho oddílového života nestojí jen na vůdci oddílu, ale jeho postoj k této činnosti má rozhodující vliv na to, jak bude vypadat výsledek. Jde o to, zda jako vůdce vnímáš důležitost zachování vzpomínek vašeho oddílu a cítíš odpovědnost za to, že za každým členem oddílu, který jím projde, zbude nějaká stopa a že jen tak nezmizí v historii oddílu.

Idylickým modelem, který většina dnešních vůdců zažila, je, že si každá družina píše vlastní kroniku, členové družin se střídají v zápise, a v oddíle zároveň funguje jeden člen – kronikář pečující o oddílovou kroniku. Uspořádání, kdy je práce s psaním kroniky „hozena“ na jednoho člověka, pokud to není velký nadšenec, většinou dlouhodobě nefunguje. V dnešní době si také odvykáme psát delší zápisy a naopak se díky SMS, chatům a facebooku učíme vyjadřovat ve „zkratkách“. Je spíše zázrak, pokud se nám v oddíle objeví duše, která má cit pro sloh, úhledné písmo a je ochotna věnovat čas trpělivé ruční práci s děláním zápisů, popřípadě ilustracemi. Pokud ale takový poklad v oddíle objevíte, věnujte se mu, podporujte jej a jeho umění nechte skrze kroniky projevit. Nejlepší jsou takové kroniky, kde se objevují zápisy všech členů oddílu od nejmenších po členy vedení, zápisy od talentovaných i těch, kteří udělají snadno hrubku, či se zaměří na popis především toho, co se ten den snědlo. Zdařilé práce vychvalujte při vhodné příležitosti, konkrétně poukazujte na to, co se vám na zápise líbí a neberte tuto činnost členů jako samozřejmost.

Častou praxí je, že se od ručně psaných kronik upouští a převažující množství informací o oddíle má elektronickou podobu. Leckdy se tato dokumentace omezí pouze na fotogalerie. Realita v oddílech je dnes taková, že pro většinu členů je psaní kroniky „opruz“ a nutné zlo.

„Postupně se kroniky zrušily, zkoušeli jsme psát něco jako ‚blog‘ na internetu. Taky máme oddílový časopis, kam si vedoucí a rangers rozdělili, co budou psát, aby žádná výprava nechyběla … i to ale krachlo. Kronika teď funguje jenom u světlušek. Světlušky ještě moc neumí psát, tak ‚malujeme‘. Kronika se objeví vždycky na akci, hodně rády si v ní prohlíží předchozí obrázky. Sem tam někomu kroniku půjčíme domů a objeví se pořádný obrázek nebo i pár vět, ale spíš se do ní kreslí rovnou na akci, ve vlaku či po obědě…“ členka pražského oddílu.

Zde je několik námětů a rad, jak této „kronikové krizi“ předejít. Podstatou je využívat co nejpestřejší formy dokumentování, nelpět pouze na ručně psané kronice.

  • Během roku pověřte člena oddílu/družiny funkcí kronikáře. Kronikáři hlídají, aby se o každé výpravě/důležité akci do kroniky něco zapsalo, dělají rozpis, kdo kdy bude psát. Motivací za zápis do kroniky mohou být body či oddílové peníze využívané v celoroční hře.
  • Změna zajetých kolejí může být prospěšná. Rozjeďte „kronikaření“ na táboře pomocí nové neotřelé formy, kterou děti ještě neznají. Zde nemá nikdo šanci kroniku ztratit, zapomenout doma, je v neustálém kontaktu s ostatními a kronika se tak doplňuje mnohem snáze.

Například:

Obrázkový táborový deník doplněný o krátké komentáře těch, co jsou již zdatnější v psaní, nebo komentář vytvoří vedení (není potřeba zařazovat do každého dne, ale jednou za pár dní společně zrekapitulovat zážitky z minulých dní a rozdělit mezi děti „scény“, které by zachytily). Ze stejných scén od více autorů vytvoříme koláž nebo obrázkové leporelo.

Zeď vzpomínek – stěna pokrytá velkoformátovým papírem, který slouží k zachycení komentářů, pocitů, myšlenek, vtipných hlášek či kreseb reflektujících průběh dne. Zcela dobrovolná činnost včetně podpisu. Přispívat svými záznamy (hlavně při rozjezdu) by mělo i vedení tábora.

Klasickou táborovou kroniku, o kterou se střídají družiny, lze také obměnit ….

  • Na jarních táborech, kde na skautských základnách už dnes bývá k dispozici wifi, posaďte každý den k PC jinou dvojici skautů, kteří budou mít za úkol napsat komentáře či článek k fotkám z uplynulého dne. Jejich výtvor pak zveřejněte tentýž večer na web, ať mohou rodiče sledovat dění na táboře. V tomto případě děti motivuje skutečnost, že to co napíší, se objeví bezprostředně na internetu, což je pro ně atraktivní prostředí, a také fakt, že si jejich „výtvor“ přečte hodně lidí.
  • Pojmout kroniku jako reportáž, součástí jsou fotografie, psané rozhovory se známými osobnostmi, anketa. Pokud máte možnost sehnat diktafon, pořiďte zvukové nahrávky a spolu s fotkami vložte do počítačové prezentace.

Je možné kronikáře nějak vychovat a motivovat? Určitě ano. Zkusme přesvědčivým způsobem poukázat na důležitost kronik zařazováním starých kronik do programu (čtení z kronik, deníků časopisů u ohně nebo při oslavách) a podporou tvořivých i vyprávěcích typů dětí v oddíle.

Na čem kontinuita záznamů do kroniky často ztroskotá:

  • předávání kroniky mezi členy se protahuje kvůli tomu, že ten, kdo měl kroniku naposled, nedojde na schůzku (náhle onemocní, nedomluví se na předání), nebo kroniku zapomíná přinést. Tomu se dá předejít psaním kroniky na samostatné listy, které se pak nechají svázat.
  • člen družiny se snadno dostane do skluzu se záznamy, nestíhá, stydí se poprosit o pomoc
  • kronikář může odejít z oddílu a těžko se za něj hledá náhrada, vznikne prodleva v záznamech
  • ztráta kroniky, nepovede se navázat, dojde k demotivaci

Listování kroniky má jedinečnou atmosféru, to internetový blog ani tištěné časopisy zcela nenahradí, ale jsou vhodnou alternativou, když v oddíle dojdete do „kronikové krize“ a není nikdo, kdo by se tradiční kronice věnoval.

Atraktivní formy k vyzkoušení a překlenutí krize:

  • oddílový časopis
  • internetový blog
  • fotokronika – snímek z družinovky, výpravy či táborového dne s krátkým popiskem
  • ročenka – souhrn oddílové činnosti za celý rok, fotky a úryvky ze zápisů sesbíraných v průběhu roku
  • fotokalendář oddílových akcí s komentáři

Webové stránky oddílu

Každý oddíl, nebo alespoň středisko, má dnes svůj web. Stává se to novou tradicí oddílu. Jde o živou nástěnku, kam se často píší články z různých akcí oddílu, které v podstatě napodobují kronikový zápis. Nevýhodou je, pokud udržování webu (především psaní a vkládání novinek) řeší jeden člověk.

Další otázkou je, zda je pouze elektronická podoba záznamů správnou cestou? Faktem zůstává, že co je vytisknuté, to je pro budoucnost bezpečněji uchované než digitální data, která se mohou jednoho dne smazat. Velkým přínosem webu je fotogalerie, která je dostupná nejen členům oddílu, ale i rodičům a veřejnosti. Podoba webu se stále mění a staré záznamy se ukládají kdesi v historii webu, ale podívá se na ně ještě někdo? A jak je to se zálohou těchto dat? Řešením je vše jednou za čas vytisknout a uložit do desek, nebo zálohovat jiným způsobem.

Blogování

Pokud uvažujete o zřízení blogu, patrně máte mezi s sebou někoho, komu je tento styl psaní blízký a s „psaním pro internet“ má už své zkušenosti. Kolem blogu se vytváří komunita, je proto dobré zohlednit témata, která jsou zajímavá pro oddíl i oslovované virtuální čtenáře. Neodrazujte se, nestresujte se zbytečně tím, že na psaní blogu nejste dostatečně tvořiví, originální. Spíš jde o to text strukturovat, dodržovat řád, aby byl blog dobře čitelný i pro ostatní. Připravit se na negativní zpětnou vazbu úplně nejde, ale bylo by naivní si myslet, že komentáře a reakce čtenářů budou vždy jen o chvále.

Facebook

Facebook je dobré oživení virtuálního života oddílu a komunikace uvnitř i vně odddílu. Někdy se na facebooku objevují komentáře, které by stály za uchování, ale v tu chvíli nás to nenapadne. Jedná se o veřejnou službu, nad kterou nemá oddíl kontrolu a data se mohou snadno vymazat, ztratit.

Archiv oddílu

Do archivu oddílu přidáváme přihlášky do oddílu, korespondenci, výroční zprávy a almanachy, dokumentaci k táborovému programu, diplomy, ocenění družin, oddílu i jednotlivců, obsah nástěnek, časopisy, literární či výtvarné výtvory, upomínkové předměty z oddílových akcí. Velkou cenu mají získané skautské deníky, „cancáky“, zápisníky apod.

Co by měl vůdce oddílu dělat pro dokumentaci oddílového života?

Vést systematické poznámky o členech: záznam o příchodu, odchodu, narozeniny, bydliště, škola, funkce v oddíle, zájmy, dokončení části skautské stezky, slib, složené skautské kvalifikace a jiné úspěchy. Záznamy je vhodné doplnit fotografií. Tato agenda by v plné míře měla být přístupná pouze oddílovému vůdci – jedná se o vůdcovský zápisník. Jde o citlivé údaje, pečlivý vůdce si do něj zaznamenává i povahové vlastnosti, vztahy dotyčného k ostatním, jeho citové vazby, problémy v rodině.

Řadu „úspěchů“ jednotlivců lze zviditelnit v klubovně či na webových stránkách oddílu.

Náměty na společnou dokumentární činnost družin/oddílu:

  • oddílový kalendář s fotkami a texty
    “Kalendář zachycuje život obou oddílů. Nezachycuje jen dvacet čtyři chvil či stisknutí spouště, ale i desítky vzpomínek vázajících se na ně. Není to věc, kterou si většina z nás pověsí jednou za rok na zeď a příští rok vyhodí. Je to vzpomínka na mnoho okamžiků, které tvoří oddílovou historii.” – sborník pražského oddílu MODRÝ KLÍČ
  • sborník textů k oddílovému výročí
    Jde o souhrn historie, popis vzniku oddílu, tradiční aktivity, vysvětlení, jak a proč se věci děly.
    “Bez dobrých, poctivých a pravidelných zápisků v kronikách a taky ve vlastních denících a bez pořízených fotografií by jen těžko taková iniciativa vznikla. Mnoho věcí se zapomnělo. Díky deníkům, kronikám a jiným zápiskům mohli ve společném díle opět ožít.” Ája – Alena Ondříčková
< Historie jako téma v oddílovém programu Tradice – tmel oddílu >