Problematika věkových kategorií

Kapitola 12.

< Předchozí Další >

Žádný člověk nepřichází na svět hotový, v definitivně vykrystalizované podobě. Ve svém životě, ať už je jakýkoli, se pak neustále rozvíjí, nepřetržitě dotváří vlastní osobnost.

Vissarion Grigorjevič Bělinskij

Gestapo – německá tajná státní policie (1933-1945)
StB – Státní bezpečnost (příslušníci lidově zvaní „estébáci“), Československo 1945-1990, neuniformovaní. Podporovali a upevňovali postavení KSČ v Československu, stáli za vykonstruovanými procesy, při výsleších kruté a drastické metody.

Odboj – forma boje (ozbrojeného či neozbrojeného) proti moci, cílem a smyslem odboje je svrhnout stávající režim a zavést režim nový

Při hraní her si dejte pozor na záporné role – pokud budete chtít ve hře využít např. gestapo nebo StB, velmi pečlivě zvažte, komu tuto roli svěříte, zda by nebylo lepší hru přehodnotit nebo do této role obsadit rádce nebo rovery. Snažte se vyhnout tomu, aby tyto role ztvárnili právě vlčata nebo světlušky.

Příběh Stanislava Hylmara – Piráta je plný “vlčáckého” vyprávění: Na táborech byla spousta aktivit, kupříkladu noční hry či honby za pokladem. Na jednu takovou honbu za pokladem Pirát obzvláště vzpomíná, neboť šli po stezce vyznačené burákovými slupkami. Po nich se dostali zpátky do tábora, kde byla zpráva, že mají hledat v určitém okruhu onen poklad. Pátrali, ale pořád nemohli nic nalézt. Pirát byl dožraný, a tak kopl do mičudy, která ležela poblíž, ale málem si urazil nohu, protože právě v té mičudě byl zašitý poklad, sladkosti, které tak zuřivě hledali.

Důležité informace, které chceme, aby si děti pamatovaly, je dobré okořenit nějakou zajímavostí, třeba i maličkostí. Nemělo by se nám ale stávat, že právě tato zmínka přebije všechny ostatní informace.

Model stanu

úvod: vzpomínka skauta – básníka Jiřího Wolkera na stavbu tábora: “…k večeru počal jsem dělat svou čtyřplátnovou podsadu. Tam budu bydlet s Čáslavským, Peškou a Borůvkou. Stan jsem vystlal chvojím a doufám, že budu spáti dobře. Také jsem se dobře vyspal.” (13. července 1916, 5. táborový den)

“..potom jsme nešťastně pracovali na čtyřplátnové ohradě. Nebylo možno s nimi nic udělat. Proto jsem byl rád, když mne přijal do své podsady Suchánek, který sám a sám postavil skoro celou ohradu. Je akademik, snaživý a pracující až do úpadu. Poněvadž nebyla ještě jeho ohrada hotova, přijali mne do své na noc Deml se Srncem. Oni totiž chtěli stále, abych zůstal u nich navždy. Nemohl jsem však, poněvadž jsem již přislíbil Suchánkovi. Spal jsem s nimi poprvé nad zemí, v jakémsi lůžku z jehličí.“ (14. července 1916, 6. táborový den)

úkol: vyrobte se světluškami či vlčaty model podsadového stanu – jak asi mohl vypadat první typ v roce 1913, na výrobu použijte jakýkoliv materiál – dřevo, látky, ale klidně i papír, lepenku, … méně náročnou alternativou je tzv. 3D obrázek – tedy nebudete dělat model, ale lepit vše na tvrdší podložku či karton

Tak jestli takhle vypadal podsadový stan, ve kterém spali, tak se tomu Svojsíkovi divím, že vůbec nějakýho skauta v Čechách zakládal!

Kačka Augstenová, 10let, o svém modelu

LARP – simulovaná hra s hraním rolí, kterou v našem pojetí využíváme u mladších věkových kategorií jako jednu z forem workshopu

SSM – Socialistický svaz mládeže, nadřazená organizace s ambicemi sdružit všechny dětské organizace pod sebe, většina jich však byla postupně zakázána a po roce 1970 byl SSM takřka synonymem pro organizaci Pionýr

14_vlcata

Benjamínci

Zařazovat pro tuto věkovou kategorii skautskou historii do dlouhodobých plánů činnosti není nutné. Využít ale vhodnou příležitost k představení zajímavosti z historie třeba formou divadelního představení, krátké hry, vyprávěného příběhu nebo pověsti vážící se na místo, které je cílem výpravy, může i benjamínkům ukázat, že existuje „nějaká“ historie.

Světlušky a vlčata

Proč? (důvod)

Jak již bylo napsáno v předchozích kapitolách, zabývat se s dětmi historií má smysl. Jaký konkrétní význam má ale předávat dětem historii v tomto období?

  • Učíme je, že není jenom teď, ale že bylo i nějaké včera, a že těch včerejšků bylo již hodně – jinými slovy: světlušky a vlčata začínají chápat, že existuje nějaká vzdálenější minulost
    (stejně tak, jako vzdálenější budoucnost).
  • Nekriticky přijímají názory autorit – když dětem v tomto věku řekneme nějakou informaci s jasným stanoviskem (například: nacismus byl zlo), tak ji přijmou bez výhrad a bez nutnosti utvářet si na toto stanovisko vlastní názor; v pozdějším věku k tomuto utváření dojde, nicméně pocit z pravdy, která jim je sdělena a vštípena v tomto věku, v nich přetrvá; pozor však na vlastní předsudky a ironii – tyto způsoby vyjádření děti chápou doslovně, snadno se tedy stane, že ironicky pronesenou poznámku přijmou za fakt.
  • Pro budoucí rozšiřování vědomostí, znalostí a utváření povědomí o historii je výborným základem i povrchní znalost události či osobnosti; často stačí například znát osobnost z obrázku – i tato jedna informace se může později propojit v hlubší souvislost.
  • Hlavním smyslem není vyrobit chodící historické encyklopedie, ale podnítit zájem, zaujmout a vytvořit tak zázemí pro pozdější rozvoj.

Jak? (forma)

Základním prvkem tohoto věku je hra. Právě hrou světlušky a vlčata nejlépe objevují svět, díky hře dokáží uchopit a přijmout za vlastní i na první pohled obtížnější témata, jakým je například skautská historie. Velkou výhodou je určitá nenáročnost, a to ve smyslu potřeby vytvářet reálné prostředí. Díky velké a ještě hodně živé fantazii jsou světlušky a vlčata schopné si velkou část příběhu, který je součástí hry, prostě představit, případně se snadno spokojí i s méně věrohodnými náhražkami rekvizit, prostředí.

Forma osobního zážitku je tedy v tomto věku nenahraditelná. Pod pojmem hra si představme nejen klasické formy her, ale třeba také zajímavě pojatou dramatizaci příběhu pamětníka, poutavé vyprávění pamětníka doplněné konkrétními fotkami, předměty, či menšími aktivitami, nebo také vyprávění příběhu před spaním.

Co? (námět)

Při výběru témat není nutné obsáhnout celé dějiny, dokonce ani celé jednotlivé úseky. Pro světlušky a vlčata se nemusíme bát vybírat zcela konkrétní náměty ze skautské historie bez nutnosti hlubšího zařazení do souvislostí dějin. Určitá míra zařazení u programů pochopitelně musí být, snažte se ale tyto informace podávat jednoduchou a stravitelnou formou.

Při výběru témat hledejte taková, která se jich nějakým způsobem dotýkají. Pokud mají vlčata ve vaší smečce zrovna „vojenské“ období, využijte témat jako je skautský odboj nebo počátky skautingu u Baden-Powella.

Skautky a skauti

Proč? (důvod)

  • V situacích kolem sebe jsou již skautky a skauti schopni rozlišit více než jen dobro a zlo, chápou, že na mnoho událostí nelze nahlížet pouze z jedné nebo z druhé strany.
  • předáváním historie dáváme skautkám a skautům prostor pro vytváření vlastních pravidel, pro stanovení vlastních hodnot
  • i v souvislosti s historií mluvíme o výchově k občanství, k úctě k vlasti a k hodnotám, které by měly být každému vlastní
  • objevování širších souvislostí, spojování útržků nabytých v mladším věku
  • už u mladších skautek a skautů bychom měli dbát na rozvíjení dovednosti poučit se z historie, přemýšlet o ní a sám z ní vyvozovat závěry
  • společně s širším povědomím a hlubším poznáním přichází právě u věkové kategorie skautek a skautů postupné uvědomění si, že nás dodnes ovlivňují některá zdánlivě malá rozhodnutí jednotlivců, a že stejně tak mohou naše rozhodnutí ovlivnit nejen naši přítomnost, ale i budoucnost, a že se mohou dotknout nejen nás, ale také našeho okolí
  • učíme je, že za každým rozhodnutím stála úvaha, že mnoho rozhodnutí bylo učiněno z několika možných variant, z nichž byly všechny svým způsobem špatné
  • je možné jim nabídnout pohled na jedno téma z několika různých pohledů – uvědomění si, že můj pohled na věc není jediným

Jak? (forma)

I u skautek a skautů může mít velký přínos hra. Na rozdíl od světlušek a vlčat by ale mělo jít o hru propracovanější, se složitějšími pravidly. Lze použít formu besedy či diskuze, je však potřeba ji dobře řídit, přílišné filozofování nebo násilné tlačení do přemýšlení obvykle vede k rozpakům a ztrátě pozornosti. Pokud však tento typ programu povedeme citlivě a se znalostí zúčastněných, pak může být i pro skautky a skauty velkým přínosem.

V tomto věku jsou také schopni se zúčastnit (při správně zvoleném tématu a motivaci) složitějšího programu založeného na prožitku, například poznání místa, kde se udála nějaká historická událost (např. Lidice) s programem, který s tímto místem koresponduje. Při citlivě nastavené obtížnosti a určité formě odlehčení (ne ve smyslu zlehčování situace, ale ve smyslu uvědomění si skutečného věku zúčastněných a přizpůsobení se – není nutné, aby znali všechno a hned) může mít tento typ programu větší přínos, než by se mohlo zdát.

Věk skautek a skautů je dobou osamostatňování se, vyhraňování se. Přínosem jsou aktivity s určitou mírou samostatnosti, například při vyhledávání a zpracování informací.

Co? (námět)

Nemusíme se bát zařazovat jednotlivé události do souvislostí, nebo přímo pojmout nějakou aktivitu jako prostor pro seznámení se s dějinnou událostí jako celkem tvořeným konkrétními osudy a činy a zároveň spadajícím do širšího kontextu historického vývoje.

Při začátcích předávání historie skautkám a skautům, tedy v období po přechodu od světlušek a vlčat, je takřka nutností zjistit si úroveň vědomostí i povědomých informací, a na nich začít stavět. Postupně nabalovat a rozšiřovat to, co jim již bylo předáno.

Obecně doporučujeme vyhnout se příliš filozofickým tématům. Problém by mohlo přinést také uvedení tématu, na které Ty sám nemáš vyhraněný názor, nebo víš, že Tvůj názor je jiný než obecně přijímaná skutečnost. I při předávání historie platí to, že skautky a skauti se stávají přísnými soudci našeho jednání a myšlení.

Mrtvé schránky
způsob předávání zpráv, jedna osoba na takovém místě zanechá zprávu pro druhou osobu, která si ji vyzvedne v určitém časovém horizontu

Cíl: pochopit systém mrtvých schránek a jejich využití pro odbojovou činnost, dále pak prožít setkání s pamětníkem, který je do hry na konci zapojen (na hru tedy může navázvat beseda s tímto pamětníkem).

Hra: Děj hry se odehrává v roce 1944. Účastníky rozdělíme do 3–4 odbojových skupin, po městě rozmístíme pro každou skupinu několik mrtvých schránek s indiciemi. Každá skupina dostane obálku, kterou musí v určitou hodinu otevřít, a dále informaci, že si mají mezi sebou domluvit tzv. místo setkání a informovat o něm hlavního organizátora (vysvětleno dále).

V obálce má každá skupina indicii, kde se nachází první mrtvá schránka a do kolika hodin musí být schránka vybrána. V mrtvé schránce budou dvě informace – jednak opět indicie, která je dovede k další mrtvé schránce, a především část zprávy (viz dále). Jejich úkolem je v časovém limitu (daném jednotlivými mrtvými schránkami) oběhnout a vybrat všechny mrtvé schránky a poskládat celou zprávu. Pokud nestihnou mrtvou schránku vybrat, pak pro ně hra končí (určíme místo, kam se v takovém případě mají dostavit) – časy pro vybrání schránek tedy určíme s rozvahou, určitě není smyslem hry vyřadit všechny skupiny.

Ve zprávě bude informace o tom, že se mají co nejdříve dostavit do konspiračního bytu/domu – ve skutečnosti je to reálná adresa některého skauta, v lepším případě dospělého skauta (oldskauta, pamětníka), který je do celé hry zasvěcen.

Hráčům ve vybírání mrtvých schránek brání po celou dobu hry gestapo = vedoucí (realizační tým), kteří mají tzv. sobí šlachu (papírové koule na gumě – cca 1,5 – 2,5 metru dlouhá guma). Pokud je hráč zasažen, musí se odpojit od skupiny, je odveden “k výslechu”. Ten probíhá formou “hry o život” – zatčený a vyslýchající každý hodí 3x kostkou. Pokud nahází více vyslýchající, je zatčený nucen 10 minut čekat, pak může hru zkusit znovu. Pokud nahází více zatčený, je propuštěn. Protože ale neví, kde zrovna jeho skupina je (nezná její další postup od doby, kdy byl zatčen), odejde na předem domluvené místo setkání (viz výše). Jeho skupina ví, že má jednoho člena (nebo více členů) zatčené, a proto chodí toto místo v pravidelných intervalech kontrolovat (např. po cca 15 minutách), pokud tam nějaký člen skutečně bude, může se znovu zapojit do hry.

Nápady pro hru:

  • indicie k nalezení další mrtvé schránky nemusí být pouze ve formě strohého textu – můžeme je zašifrovat, ale můžeme také využít interaktivní podobu: Zavolejte na číslo …, kde se dozvíte další podrobnosti. / Na náměstí vyhledejte muže v černém klobouku a se žlutou květinou v klopě, od něj nenápadně převezměte písemnou zprávu. / 2x krátce a 2x dlouze zazvoňte na zvonek “Novákovi” domu č. 45 v ulici Šeříková. Zde obdržíte další informaci.” – informaci jim následně spustí pan Novák z okna na provázku v krabičce.
  • mrtvé schránky se snažte dělat co nejrůznější: papír zastrčený v novinách na lavičce v parku, krabička položená na parapetu okna, plastová tuba zastrčená v okapové rouře
  • hru můžeme ztížit tím, že v poslední indicii bude stanoveno, že do konspiračního bytu/domu se musí dostavit určitý minimální počet členů skupiny (např. pokud budou skupiny šestičlenné, pak alespoň čtyři) – pokud skupina bude mít v tuto chvíli málo členů (tzn. ostatní budou zrovna zatčeni), pak musí počkat na místě setkání, dokud se alespoň některým členům nepodaří osvobodit. Pokud mezitím uplyne doba, kdy se měli dostat do konspiračního bytu, vyšleme na toto místo některého z organizátorů, který hru ukončí a následně skupinu odvede na místo, kde bude probíhat závěr hry (tedy například do konspiračního bytu/domu, pokud tam bude probíhat beseda).

Konspirační byt – je samostatný objekt, samostatný byt nebo jiná samostatná místnost, která sloužila k tajným schůzkám.

Rangers a roveři (RS)

Proč? (důvod)

Vnímání, chápání, cítění, uvědomění si – tyto všechny a mnoho dalších částí lidské osobnosti se právě ve věku RS velmi silně upevňují, prohlubují a propojují.

U roverů a rangers je samozřejmostí podílet se na vedení, tedy umět se vyjadřovat, plánovat a rozhodovat. Již od skautského věku jsou schopni uvědomit si přesah svých činů (viz podkapitola Skautky a skauti), ve věku RS však hlubší poznání historie pomáhá posunout toto uvědomění si na další úroveň: jsou schopni uvažovat v rovině důsledků svých činů a rozhodnutí. To s sebou nese další přidanou hodnotu – posilování vědomí odpovědnosti.

Propojováním širších historických souvislostí se rozvíjí schopnost stát si za svým názorem. Díky kontroverznějším tématům dáváme možnost k reálnému obhajování těchto názorů. To podpoří upevňování postojů, rozvoj morálních hodnot a vytváření vlastní identity, dotváření osobnosti, přerod dítěte v dospělého jedince.

Ve věku RS dochází k přejímání zodpovědnosti – za program, za svěřené děti, za majetek. Díky poznání a pochopení historie mohou lépe vyhodnotit konkrétní situace a být připraveni reagovat nejlepším možným způsobem. Jsou si také vědomi toho, že někdy nemusí být žádná z nabízených cest k pokračování dobrá a že se mohou dostat do situace, kdy budou volit menší zlo.

Přínosem se pro RS může stát také náš příklad – ukažme jim, že i o zdánlivě nezajímavém tématu se dá udělat atraktivní program, a že se proto nemusí bát na své rádcovské a vůdcovské cestě zařazovat programy zaměřené na skautskou historii.

Jak? (forma)

Více než u mladších věkových kategorií zde začíná platit, že se nejvhodnější forma předání liší podle zaměření, vyspělosti a úrovně konkrétních kmenů či oddílů. Nemusíme se bát vracet ke hrám, zároveň si ale můžeme dovolit organizovat daleko složitější a delší aktivity. Vhodnou formou je například workshop, případně komponovaný program ve smyslu několika na sebe navazujících aktivit různého charakteru (film a následná diskuse, beseda s pamětníkem spojená s filmovými ukázkami a fotografiemi atp.). Oblíbenou formou jsou také roverské výzvy (pro jednotlivce) a projekty (pro skupinu).

V případě RS se můžeme dát jak cestou více fyzickou (náročnější simulace v lese, například partyzáni, odboj), tak více psychickou (klidnější aktivity typu delší řízená beseda s pamětníkem, zamyšlení nad konkrétní událostí nebo vytváření větších úzce cílených výstupů – dobrým tématem je v tomto případě třeba Ivančena).

Ivančena (925 m n. m.)

  • Ivančena je kamenná mohyla v Beskydech pod vrcholem Lysé hory.
  • byla postavena 6. 10. 1946 na památku pěti skautů, členů “Odboje slezských skautů”, kteří byli 24. dubna 1945 popraveni v polském Těšíně na židovském hřbitově za účast v protinacistickém odboji.
  • Mohyla se stala symbolem vlastenectví, statečnosti a přátelství.
  • Nyní zabírá asi 40 m2 a 195 3, sahá do výšky 4 m. Od roku 2014 probíhá rekonstrukce památníku
  • Za totality pořádali skauti i trampové pochody k Ivančeně. Tyto akce byly sledovány státní bezpečností. Poutě k mohyle symbolizují odpor proti životu v nesvobodě a konají se dodnes vždy kolem svátku Sv. Jiří 24. 4.
  • Na malou skalnatou vyvýšeninu v lesním průseku byl Foxem, Ferrym, Slávou, Mistrem, Čmelem a Milošem položen první kámen, z kulatiny se za prudkého deště a silného větru podařilo stlouci jednoduchý dřevěný kříž. Ještě než byl vsazen do vrcholu skauty z kamenů navršené nevelké pyramidy, byl do jejího nitra vložen vzkaz zapečetěný v láhvi:
  • „Tento kříž postavila 6. října 1946 oddílová rada 30. oddílu Junáka v Ostravě na paměť skautského vůdce Vládi Čermáka (25) a roverů Vládi Pacha (23), Otty Kleina (24), Milana Rottra (18) a Quido Němce (23), kteří byli na sklonku války na svátek svatého Jiří, patrona skautů celého světa, zastřeleni 24. dubna 1945 v Polském Těšíně gestapem. Přiložte kámen na jejich mohylu!“

moskyt.net

Problémem při motivaci RS k tomu, aby se hlouběji zabývali historií (nebo její částí), bývají často dvě věci – navenek laxní (často až frajerský) přístup (hlavně se neshodit před ostatními), a s tím související snaha shodit vámi připravený program, byť často neúmyslně. Čím lepší přípravu uděláte, tím větší je šance, že se program podaří tak, jak má. Nepodceňujte sílu rekvizit, vhodného prostředí, správného začátku a gradace.

Co? (námět)

Chápání historie se v tomto věku rozšiřuje o další obzory. Už nejde pouze o osoby, data a události, ale také například o kulturní historii, historii krajiny, historii komunity a další a další možnosti, jak se na pojetí historie dívat. Při organizování programů pro RS si tedy můžeme dovolit sáhnout po tématech nejen náročnějších, ale také v jistém smyslu zajímavějších. Současně můžeme každé téma rozšířit o více obzorů, není nutné zůstávat u jednoho výkladu.

RS jsou ve věku, kdy by již mělo být samozřejmostí širší povědomí o skautské historii včetně obecně známých souvislostí. To dává velký prostor pro vyhledávání skutečně zajímavých témat, na první pohled leckdy okrajových, při samotném předávání ale často překvapivě obohacujících jak pro zvýšení celkové úrovně znalostí, tak pro mnohdy nečekané úhly pohledu, které bychom možná od těchto „puberťáků“ nečekali.

Programem s historickým námětem můžeme také ukázat, že současné dění bývá často velmi podobné něčemu, co „už tu bylo“. Díky širšímu přehledu tak můžeme přímo konfrontovat aktuální témata, o která se zajímají v reálném čase, s tématem z historie.

Při výběru vhodných témat se dá také počítat s daleko širším záběrem těchto mladých lidí – máme na mysli například chápání principu demokracie, přehled o základních událostech obecných i Československých dějin, základní přehled na politické scéně a další. I na základě těchto obecnějších informací lze vybrat zajímavá a prohlubující témata.

Konkrétní náměty pro konfrontaci historie se současností

  • obsazení území státu jiným státem – obsazení Československa v roce 1968 vs. odtržení Krymu od Ukrajiny v roce 2014
  • vstup Junáka do SSM vs. členství Junáka v ČRDM (Česká rada dětí a mládeže)
  • výchova skautského vůdce v roce 1990 (akutní nedostatek skautských vůdců při obnově Junáka) vs. dnešní způsob a míra vzdělání skautského vůdce
  • postavení skauta ve společnosti za první republiky vs. postavení skauta ve společnosti dnes
  • úloha a všeobecné povědomí o nejvyšších představitelech Junáka v různých obdobích od založení po současnost

Dospělí skauti

Proč? (důvod)

Zhruba od dvacátého roku života dochází u většiny lidí k plnému dotvoření osobnosti. Vlastnosti, zájmy, hodnoty, emoce – ve všech těchto oblastech dochází postupně ke stabilizaci a k ukotvení. Zároveň se ale nachází v období, kdy přestává být závislý na rodině (myšleno rodičích), zároveň ještě nenese zodpovědnost za rodinu vlastní. Je to tedy čas posouvání hranic, je to čas, kdy je člověk ještě ochoten zkoušet, podstoupit riziko, zároveň si však uvědomit důsledky a nést následky. Jak mu v těchto i dalších věcech může být užitečné poznávání skautské historie?

  • Především v mladší dospělosti bychom měli využít přirozené touhy mladého člověka po poznání, po sebezdokonalení, po touze plnit vytyčené cíle.
  • V mladší dospělosti je člověk takřka bez předsudků, dokáže tedy z námi předložených témat (diskuzí, kontroverzí a dilemat) pojmout více podnětů, otevřeně přijímat pravdy a utvářet si názory v čistší podobě; čím je člověk starší, tím více předsudků má – i zde může být ale poznání skautské historie v mnohém přínosné, vhodně zvoleným programem, aktivitou, můžeme tyto předsudky eliminovat, vyvracet.
  • U dospělých nesmíme opomenout jeden velice důležitý aspekt – právě skrze ně je skautská historie předávána dál, právě jejich podání, jejich názor, jejich myšlenky utvářejí další generace skautek a skautů; je tedy více než důležité, aby se v tomto věku naučili s historií pracovat, naučili se vybírat vhodná témata, formy.
  • Dalším poznáním historie se více a více upevňují v názorech, právě toto upevnění je nesmírně důležité pro objektivní předávání historického povědomí dalším lidem.
  • Daleko více než v předchozích životních obdobích je člověk otevřený a přístupný vědomému obohacení se z osobní zkušenosti, často si uvědomí důležitost a hloubku tam, kde ji dříve vnímal pouze povrchně.
  • Kontroverzi už nevnímá jako velký rozdíl mezi dvěma názory, jako problém, který je obtížné vyřešit, sám dochází k tomu (a právě v tom bychom mu měli předkládáním nových a nových poznatků pomoci), že jenom otevřeným přijetím a vědomou snahou o získání co nejvíce různých podnětů a pohledů se dobere skutečné podstaty.
  • V pozdějším věku si už člověk začíná uvědomovat svou smrtelnost, bilancuje nad svým životem, historie může být jedním z nástrojů, které ho nasměrují, a na jejichž základě umí lépe posoudit, zda byla jeho rozhodnutí správná, a to nejen pro něho samotného, ale i pro jeho okolí.
  • Posilujme u dospělých jedinců pomocí příkladů z historie pocit, že i když je za některými rozhodnutími více bolesti než radosti, je nutné se jim postavit čelem.

Jak? (forma)

S formami, které byly u mladších kategorií samozřejmostí, nebo alespoň velmi dobře použitelným způsobem k předání historie, se u dospělých jedinců pracuje přece jen jinak. Na druhou stranu se nám díky jejich vyspělosti a zralosti otevírá široká škála nových forem. V tomto věku se již člověk jen tak nenechá strhnout k nějaké formě LARPu.

Mnohem více a účinnější můžeme pracovat s jakoukoliv formou povídání – beseda s pamětníkem, diskuze, debata. Dospělí se nejen vydrží déle a lépe koncentrovat, ale především mají ve většině případů i vyzrálejší názory, komunikace není o hájení vlastních myšlenek, ale o skutečné diskuzi. Také můžeme využít formu worshopu, kde bude hlavním tématem dilema, rozhodování, kontroverze.

S tím souvisí také další možná forma, a to společná návštěva různých míst a akcí typu muzeum, výstava, sbírka, památné místo. Nezapomínejte, že i taková akce se dá pojmout zajímavěji než jako obyčejná prohlídka. Pohlídejte si, abyste se s danou insititucí či se správou místa předem dohodli, zda je možné místo standardní prohlídky/ návštěvy realizovat váš program. Možná budete překvapeni, kolik institucí vám rádo vyjde vstříc, dokonce často i přispěje nějakým svým nápadem nebo přímo zvláštním programem.

Správnému navození atmosféry určitě pomůže podrobnější znalost tématu. Dopředné přečtení knihy nebo zhlédnutí dokumentu umožní organizátorům počítat s určitou úrovní znalostí. Účastníci se tak lépe ponoří do dané problematiky při samotné aktivitě, současně se nemusí soustředit na fakta, ale na vlastní hlubší prožitek.

I v dospělém věku je důležité hrát si a dát prostor své fantazii. Dospělé je někdy obtížné motivovat, když se to ale podaří, pak výsledek stojí skutečně za to. Vybírejte proto čas od času i lehčí formy, drobné hry, tvůrčí činnost, malé dramatické formy (scénky, skeče, pantomima, …). Každý dospělý se někdy alespoň na chvíli rád vrátí „do dětských bot“.

Co? (námět)

Obecně se dá říci, že pro aktivitu s dospělými se jako námět ze skautské historie dá zvolit prakticky cokoliv. Nesmíme však podcenit dvě věci:

  • Složení a charakter konkrétní cílové skupiny – vždy berme v potaz (ostatně jako u každé věkové kategorie), jaká je přibližně úroveň vědomostí o skautské historii, berme však na vědomí také úroveň a hloubku životních zkušeností, předchozí zkušenosti z jiných aktivit, vyhraněnost názorů na některé skutečnosti.
  • Sebe samého – opět zde nemluvíme pouze o důkladné orientaci v tom, co chceme předat dále, ale také nepodcenění ani nepřecenění vlastní osobnosti – buďme připraveni na to, že pokud vybereme náročnější téma, může dojít ke konfliktní, vyhrocené situaci.

Čím je člověk starší, tím více oceňuje hlubší uchopení tématu. Má již většinou přehled o skautské historii, obecně uchopeným námětem jej příliš neobohatíme (například druhá obnova Junáka v roce 1968). Naopak zaměříme-li se na konkrétní oblast, poskytneme tím i dospělému člověku dostatek látky k přemýšlení, zhodnocení a výslednému obohacení (například vztah naší organizace k SSM, potažmo Pionýru, po druhé obnově Junáka v roce 1968).

Totéž platí také při zapojení třetí strany, například při účasti historika či pamětníka. Je nepochybně prospěšné a správné vyslechnout si celý příběh pamětníka. Na druhou stranu není určitě na škodu se na aktivitu připravit společně se zúčastněným člověkem a dohodnout se, že se v rámci aktivity na některou část zaměříte více.

Když duben přichází…

Smysl: uvědomění si zodpovědnosti, tolerance druhých, pochopení těžkých rozhodnutí

Cíl aktivity: podívat se na těžká životní rozhodnutí některých lidí očima různých generací

Prostředí: klubovna či jiná místnost, kde je označeno 12 míst jako 12 měsíců (např. prosinec – Vánoce, ale i konec roku, naopak leden je měsícem vítání nového roku, zároveň ale studený měsíc; dá se pojmout mnoha způsoby)

Libreto: úryvek z knihy Jaroslava Foglara “Když duben přichází”
“Lubor ani nechtěl věřit, že by Fanek tak zpychl z úspěchů své hezké tváře, ač – upřímně řečeno – by se tomu ani nedivil! Začalo to už asi před rokem, kdy se Fankova fotografie objevila na titulní straně jistého obrázkového časopisu. Tenkrát tam byla jen jeho hlava. Obličej ozářený světlem, v očích, trochu přimhouřených, se světlo odráželo dvěma ohníčky. Vážná ústa se neznatelně pootvírala. Z celé tváře čišela taková podivná touha. Ten zvláštní výraz ve Fankově tváři viděl Lubor už několikrát i ve skutečnosti. Pod obrazem byl nesrozumitelný nápis: Duben přichází! Ani Fanek sám tomu nápisu nerozuměl a Bedně ho nemohl vysvětlit, když hoši přinesli několik výtisků časopisu a ukazovali Fankovi jeho obraz. Lubor nápis tak trochu pochopil, až když jeho stařičká babička doma Fankovu podobiznu v časopise prohlížela. (Snad každý chlapec z Bedny si tenkrát časopis s Fankovou podobiznou koupil.) Luborova babička se na obraz dlouho dívala, pak zakývala svou bílou hlavou a řekla tiše: “Ano, ano. Zde přichází duben – a mně se končí listopad.”

Motivace: Každý z nás se někdy cítí unavený a starý, jsou ale i chvíle, kdy si připadáme jako děti. Jak starý, nebo jak mladý, vlastně jsem?

Úvodní aktivita: Účastníci si bez předchozího vysvětlení, pouze na základě úryvku a krátkého úvodu, zvolí měsíc podle toho, jak se cítí staří (vycházíme přitom z logiky, že při narození se člověk ocitá “v lednu”, naopak konec života a smrt jsou obsaženy v prosinci – tuto logiku však účastníkům předem podrobně nesdělujeme). Na místě s názvem vybraného měsíce zanechá svůj symbol (např. fotku, nějakou osobní věc, kartičku).

Průběh: Účastníkům předestřeme několik příběhů, ve kterých má hlavní postava před sebou těžké rozhodnutí – ať už se jedná o výslechy (jak se zachovat, zda něco prozradit či zamlčet), nebo různé činy, které zásadně ovlivní život (např. ukrývání hledaných osob, vstup do KSČ, účast na nějaké odbojové akci atp.). Témata (myšleno úryvky příběhů a především jejich vyznění) volíme odlišná, vždy však s nějakým hlubším smyslem, nemusí se také nutně týkat skautingu. Příklad témat: přátelství, rodina, skauting obecně, “skautské děti” (tedy děti, které patří do mého oddílu/střediska a nesu za ně odpovědnost), já, čest. Společně s účastníky si přestavme, že se vybraná situace stala právě nám. U každého příběhu směřujme diskuzi k odpovědím na níže vypsané otázky. Po uzavření každého příběhu dejme účastníkům možnost přemístit svůj symbol do jiného měsíce – pokud cítí, že by je právě toto rozhodnutí nějakým způsobem posunulo. Toto “posunutí” je třeba hráčům osvětlit (nejlépe před prvním posunutím) – posunutí ve smyslu věku, na který se cítíme, věku, který by pravděpodobně odpovídal rozhodnutí (např. Bral jsem ohledy na rodinu? Nebo jsem jednal sám za sebe? Ovlivnilo by toto rozhodnutí zbytek mého života?).

Příklady situací, kterými se můžeme zabývat (převzato z příběhů Skautského století, kde jsou k dohledání celé životní příběhy):

  • Karel Kahoun: “Díky znalosti morseovky se Karel dostal k radistům. Na vojně byl nešťastný, ale to nejhorší teprve přišlo, když se s ním po čtyřech letech rozešla jeho první láska Zdena. Zatímco byl na vojně, tak se zamilovala do někoho jiného. Karel to nesl velmi těžce. „Sáhl jsem po pistoli, ale nevyšla mi rána. Já jsem se chtěl zabít.“
  • Pavel Šlegr – Yenkee: “V září 1970 se skauti sešli naposledy. Jako skauti už dál fungovat nesměli, ale vůdce střediska i oddílů se snažili přijít na různé možnosti, jak pokračovat dál. Roland Sýkora – Rolf odmítl vstoupit do Pionýra a společně se sedmi skauty založil turistický oddíl pod ústeckou chemičkou, kde ale dál působili jako skauti. Bylo to velice odvážné rozhodnutí, kluci, byť všichni již skautského věku, mohli kdykoli něco prozradit. Tento oddíl se snažil i nadále nosit skautské kroje a naplňovat skautský program. Není divu, že Rolfa díky této činnosti sledovali a vyslýchali. Přesto svůj malý oddíl uhájil celých pět let, jeho činnost byla ukončena až roku 1975. Nejvíc dětí přešlo pod vedením Pavla Šlegra pod krajský Dům dětí a mládeže, kde založili Turistický oddíl mládeže (TOM), konkrétně 7. oddíl Stopa.”
  • Karel Hás: “Před budovou ho posadili do auta, a když objížděli dům, uviděl, že u zadního vchodu čekal třetí estébák pro případ, že by jim chtěl utéct zadem. „Říkal jsem si: ,Jdete tři siláci na dvacetiletého hubeného kluka.‘ V autě jsem si chtěl sáhnout pro kapesník. Ne, už na mne řval: ,Nedávejte ruce do kapes.‘ Říkali mi: ,My víme, že byste zítra (5. května) šel pokládat kytičku k památníku americké armády v Plzni na Americké třídě. Na základě toho jsme vás předběžně zadrželi, protože takových úkonů očekáváme zítra víc.‘ To byla jejich řeč. Bylo odpoledne, čtyři hodiny, vyšetřující povídá: ,Tak jsi nám nic neřekl, chlapče. Potřebujeme vědět, kde máte na zahradě ukryté zbraně.‘ Povídám: ,Já na zahradě? My žádnou zahradu nemáme a náš skautský oddíl také ne.‘ ,To je jedno, ty nám lžeš, máte někde zbraně! Do rána si to rozmysli a ráno nám to povíš.‘ Nebylo ráno druhý den, bylo až za tři týdny.“ Pan Hás byl držen ve vyšetřovací vazbě na StB v Plzni, celou dobu o něm neměli rodiče jakékoli zprávy.”
  • Pravoslav Veselý: “Po vojně, v roce 1961, nastoupil jako projektant ve stavebním oddělení národního podniku Perla v Ústí nad Orlicí. Při projektování si s kolegy vyprávěli historky, co se komu přihodilo, a čím dál více se utvrzovali v tom, že režim, který panoval, je totalitní a nesprávný. Když byli ovšem v roce 1968 tlačeni k podpisu pod souhlas se vstupem sovětských vojsk, tak to všichni podepsali s tím, že to dělají kvůli rodině, aby neměla problémy. Všichni, kromě Pravoslava Veselého, který odmítl podepsat něco, s čím nesouhlasil. „Já jsem řekl, že prostě nebudu podepisovat něco, s čím nesouhlasím. Snažil jsem se přesvědčit i ty ostatní, ale oni tvrdili, že rodina je důležitější… To jsem věděl taky, že rodina je důležitá, ale řekl jsem si prostě: Není možný, abych tohleto podepsal, když jeden stát přepadne druhej. Svobodnej stát jsme byli a takhle nás někdo přepadne. A já s tím budu souhlasit? To přece není možný!“ Důvod, proč se na rozdíl od svých kolegů postavil režimu a bojoval, bylo přesvědčení, že zlu se člověk musí postavit a nelze mu ustupovat.”
  • Stanislava Šprincová: „Jak přišel ten nešťastný únor, to byla katastrofa. Považovali jsme to za velkou lež. (…) Byl to podraz, komunisté zabrali všechny mocenské pozice, doslova se zmocnili tohoto státu a taky to podle toho dopadlo. Zrušili ostatní strany a sociální demokracii sloučili. Tehdy jsme nechtěli, ale pak jsme zvážili, že musíme, že nejsme sebevrazi. Po těch tragických zkušenostech z doby německé okupace jsme nechtěli dělat politické oběti. (…) Nikdo se nás neptal – a byli jsme komunisté. Když jsme to měli podepsat, tak manžel podepsal za mě a já jsem to podepsala za něho. To bylo jenom takové naše gesto, ale uznali jsme marnost toho, kdybychom odmítli, že by to byla profesní sebevražda, že bychom brzy vyletěli ze zaměstnání a byli bychom někde v JZD.“
  • Josef Podběra: “V továrně Avia vznikla za protektorátu odbojová skupina pod vedením jednoho z vedoucích dílny, pana Schwarze, který mimo jiné také ilegálně tiskl Rudé právo. Josef Podběra zakázané noviny roznášel po okolí. Po prozrazení byl Schwarz zatčen a později popraven. Josefu Podběrovi se naštěstí podařilo včas uniknout. Pan Podběra okamžitě vstoupil do partyzánské skupiny, která operovala v Podkrkonoší nedaleko Ostroměře. „Normálně jsem seděl večer v jedný hospodě v Ostroměři, přišli ke mně známí a prostě mi to navrhli.“ Na místě souhlasil, protože po něm v té době už pátralo gestapo. „Vedoucí byl Ivan. Byl to Rus. To byli parašutisti, který sem byli shozený. Jejich vybavení bylo ubohý. Zbraně jsme získávali tak, že jsme přepadali německý hlídky. Ostatní vybavení jsme brali z německé továrny, kde pracovali lidi, kteří nám je sami dávali,“ přibližuje vznik skupiny Josef Podběra.”

Příklady otázek:

  • Koho a jak svým rozhodnutím ovlivním?
  • Myslím jen na sebe, nebo beru v potaz i rodinu?
  • Kdo je pro mě rodina? Jsou to jen rodiče? Nebo mám i manžela/manželku, děti, …
  • Koho zklamu?
  • Koho můžu ohrozit?
  • Bude mi jedno, co se po mém rozhodnutí stane? Pokud ne – proč mám dělat rozhodnutí sám proti sobě? Pokud ano – jsem skutečně takový, že se neohlížím na ostatní?
  • Změní se nějak pohled okolí na mě?
  • Nebudou mi ostatní vyčítat sobectví?
  • Nebudu jej vyčítat sám sobě?
  • Existuje vždy střední cesta?
  • Jde to hrát na obě strany a moci se sám sobě podívat do tváře?
  • Jak dlouho to může člověk vydržet?

Na závěr, po předložení všech témat a po konci diskuzí, se účastníkům vysvětlíme, jaká je matematicky správná logika toho, v jakém měsíci svého života se ocitli a vyzveme je, aby se právě do tohoto měsíce přemístili. Výpočet měsíců: pokud se člověk dožije 72 let, pak metaforicky na každých 6 let připadne jeden měsíc, pokud je tedy člověku 29, prožívá vlastně konec května svého života, pokud je člověku 37, znamená to začátek července atp. Po tomto rozdělení dáme účastníkům čas na to, aby (v prostoru svého měsíce) přemýšleli (a případně si i zapsali myšlenky) o svých důležitých životních rozhodnutích a o tom, jestli se obecně v životě rozhodují správně, případně o vlastním pohledu na rozhodnutí lidí, kteří jsou jim nejbližší.