Příběhy pamětníků jako výchovný prostředek

Kapitola 14.

< Předchozí Další >

„Příběhy můžeme využít k pochopení souvislostí či poučení, k vytváření sounáležitosti a pocitu zakořenění, k utváření hodnot a k rozvíjení empatie“

Klápště a kol. 2008

O využití příběhů v oddílové činnosti se můžete dočíst také v metodické příručce ke stezkám „Svět okolo nás“ (str. 71–79).

„Když jsem si jako kluk přečetl Hochy od Bobří řeky, nepřál jsem si nic jiného než se stát skautem. Byly to nejkrásnější Vánoce, když jsem pod stromečkem našel skautský kroj vlčete, čapku, blůzu, manšestráky a nádherný opasek s karabinkami. Jenže přišla okupace a výstroj zůstala ve skříni. A tak mohu až nyní po mnoha letech skautingu popřát, aby vyšel čestně z boje s počítačovými hrami, hodinami vysezenými u televizních seriálů a vším současným balastem a naplnil mladé životy svými ideály. Přátelstvím, čestností a láskou k přírodě.“

Theodor Pištěk

Při nahrávání se snažte být co nejvíce potichu, pozor si dejte zejména na mimoděčné přitakávací zvuky (hm, ano) – v nahrávce pak působí velmi rušivě. Raději kývejte hlavou, usmívejte se apod.

Zadej skupinám úkol vymyslet sadu otázek pro pamětníka (příprava na rozhovor). Každá skupina může mít za úkol připravit otázky k jinému okruhu (rodina, skauting, věznění, …), nebo mohou všechny skupiny pracovat na všech otázkách, následně si je porovnat a vybrat ty nejlepší.

Na veselé vzpomínky jsou bohaté zápisky Jiřího Reinsberga – Amundsena, nebo vyprávění (audionahrávky) Huga Mandovského – Píra.

Pokud bys chtěl nachystat program s příběhem žijícího pamětníka, ale okolnosti nedovolí osobní setkání, popros ho, zda by nebylo možné poslat vám vzkaz (dopis, SMS, telefonát, e-mail, …). Někdy nebude možná ani tato cesta (třeba kvůli horšímu zdravotnímu stavu pamětníka). Pak je možné využít nahrávek (audio i video) rozhovorů, které u většiny příběhů zaznamenaných Skautským stoletím nalezneš.

„Prostě jsme s holkama byly s oddílem na výletě. Samozřejmě jsme parádně zmokly. Všechny holky jsme měly pláštěnky, kromě jedné. Začaly jsme se dohadovat, která ji bude moci vzít k sobě pod pláštěnku. Mám pocit, že o tom to celé bylo.“

Eva Holubová

Uvedení pamětníci jsou k dohledání v databázi Skautského století (www.skautskyinstitut.cz/
skautske-stoleti/
).

16_pribehy_pametniku

Síla příběhu je v pravdivosti, v uvěřitelnosti, v osobním pohledu, který je v příbězích zastoupen silněji než v obecně pojaté historii. Dějiny vždy pochopíme lépe na příbězích jednotlivců, než na obecných frázích. Nejde o shrnutí dějin nebo o obecné povědomí, ale o skutečné pochopení, o propojení událostí minulých, a na tomto základě utvořené schopnosti umět se z historie poučit pro přítomnost i budoucnost. Díky příběhům lze lépe pochopit, že historie není jen sled letopočtů, ale že historii tvoří právě příběhy, příběhy o lidech, kteří tu dobu skutečně prožívali. Nejde o písmena na papíře, ale o realitu lidí, z nichž mnozí ještě žijí. Jejich paměť je autentická a díky ní můžeme získat nejen řadu podrobností, ale především dojmů, pocitů, názorů, které nám nemůže nabídnout žádný jiný prostředek. Příběh na člověka působí i tehdy, když není vyprávěn záměrně s důrazem na konkrétní vyznění. Každý z nás má v sobě zakódovánu schopnost rozlišit, co je dobré a co zlé, aniž by k tomu byl cíleně směřován. Leckdy už jen čtení nebo vyprávění příběhu samo o sobě stačí k probuzení instinktu správně si uspořádat vnímání světa okolo nás.

V příbězích se opakují silná společensky naléhavá témata. Poznání minulosti je jedním z nástrojů, jak žít lépe přítomnost a budoucnost. Pokud je toto poznání obohacené o životní zkušenosti a názory, které se dají získat jen prožitým, je to nejvíc, co můžeme pro předání historie udělat.

Které kompetence můžeme rozvíjet skrze příběhy pamětníků?

  • Schopnost rozlišení dobra a zla;
  • schopnost vnímat druhé a tolerovat jiný názor;
  • poznání a přijetí důležitých hodnot (pravda, láska, svoboda, přátelství, čest, …);
  • schopnost sebereflexe vlastních skutků a vlastního svědomí;
  • naslouchání pocitu zodpovědnosti;
  • domýšlení možných důsledků svých rozhodnutí;
  • nahlížení na svět kolem sebe s hlubším pochopením;
  • schopnost klást si otázky a argumentovat;
  • schopnost přijímané informace podrobit kritickému myšlení.

Příběhy skautských pamětníků

Pro současnou generaci skautů jsou skautští pamětníci ti, jejichž životní příběhy se odehrály z převážné části ve 20. století. Byli tedy svědky doby plné zvratů a dějinných dramat, které jejich životy velmi ovlivnily, a stále silně působí i na mladší generace.

Existuje databáze životních příběhů skautů a skautek, kterou spravuje Skautský institut (SI), konkrétně sekce Skautské století (SkSt). Zde je možné čerpat autentické informace, vzpomínky na různé události z mnoha pohledů jak pro své vlastní obohacení, tak pro oddílovou činnost.

Nápad vyhledávat žijící pamětníky a sbírat jejich osudy v této formě vzešel z mateřského projektu „Paměť národa“, což je jednoduše řečeno sbírka vzpomínek pamětníků událostí 20. století napříč evropskými zeměmi. Dokumentace osudů lidí vždy probíhá se souhlasem pamětníka. Svědectví pamětníků slouží ke zkoumání moderních dějin, k diskusím, k individuálním či společným návratům do nedávné minulosti.

Síla a rizika skautských příběhů

Síla příběhů:

  • Autentičnost příběhu;
  • emocionální stránka osobních výpovědí na posluchače (čtenáře) silně působí;
  • příběh nabízí příležitost setkat se s problematickou dobou „zblízka“;
  • příběh zachycuje těžko dostupné informace, které s odcházejícími pamětníky nenávratně mizí;
  • příběh může poskytnout vzor, jak se lze vyrovnat s osobním dilematem;
  • příběhy konkretizují obecnou historii a ukazují přímý vliv událostí na osud člověka;
  • příběhy dávají možnost uvědomit si, jak se skauting během sto let své existence projevil jako
    naprosto unikátní společenství, na které je radost a čest navazovat;
  • příběhy mají také sociální rozměr: nabízejí mezigenerační dialog, příležitost pro setkávání mladých skautů se skautskými pamětníky;
  • příběh nese osobní poučení – poselství pro mladší generaci.

Rizika příběhů:

  • Jednostrannost – příběh zobrazuje pohled jednoho člověka, který může být zkreslený (málokdy je k dispozici více pohledů na stejnou událost);
  • osobní interpretace skrz vlastní „názorové síto“;
  • vzpomínky pamětníků jsou relativní, podléhají přehodnocení v čase – častým nešvarem je vylepšování vlastních vzpomínek, případně tzv. postupně se rozvíjející příběh – při každém vyprávění osobního příběhu je přidána nějaká maličkost, nakonec některé situace vyzní úplně jinak, než jak se staly ve skutečnosti;
  • popis historické události nebo příhody nemusí zaručovat přesnost.

Spolupráce s pamětníkem

Každé setkání s pamětníkem bývá nezapomenutelné. Jeho vyprávění nenahradí žádná knížka ani žádná hra. Velkou výhodou přímého kontaktu s vypravěčem je možnost na místě získat autentickou, jinak těžko dostupnou informaci. Přidanou hodnotou živého vyprávění je možnost pozorovat, jak se střídají ve tváři pamětníka emoce, které posluchači pomohou snadněji se vcítit do příběhu. Skrze pocity můžeme vnímat, jaké to bylo, a nastartovat osobní prožitek z vyprávění.

Formy spolupráce:

  • rozhovor
  • beseda
  • zapojení do akce (výstava, promítání fotografií, prožitková aktivita, hra)

Kde hledat a najít pamětníka

Nejčastějším pamětníkem v našem okolí bývá rodič či příbuzný. V naší skautské rodině je nejjednodušší hledat ve vlastních vodách, oslovit oldskauta ze svého střediska. V případě, že středisko registrované oldskauty nemá, je k vypátrání nejbližšího skautského pamětníka potřeba většího úsilí – otevřít kroniky, střediskový, okresní či krajský archiv a strávit chvilky hledáním kontaktů. Skvělá příležitost,
jak s historií v oddíle začít trochu vážněji.

Hledání, pátrání, bádání a podílení se na zjištění významných informací – to jsou pro řadu dětí velmi atraktivní činnosti, pokud se dobře uvedou. Je to vhodná motivace k poznávání regionální historie a zároveň příležitost k rozvoji komunikačních a informačních dovedností.

Tajemná tvář: Připrav si na družinovku vytištěné fotografie skautských pamětníků či osobností ze střediska. Předpokladem je, aby členové družiny vybrané tváře ještě neznali. Každý člen dostane (vybere si) jednu osobnost (mohou se opakovat). Úkolem je do příští schůzky vypátrat všemi dostupnými způsoby a technologiemi, kdo je na fotografii. Jedinou souvislost, kterou můžeš prozradit je, že osoby na fotkách byly skauty stejného střediska, popř. okresu (dle věkové kategorie tvých členů).

Jednodušší varianta pro mladší: dostanou fotografii se jménem, nebo pouze několik indicií ze životopisu osobnosti (např. datum narození, povolání, přezdívku) a mají vypátrat souvislost s oddílem, střediskem, popřípadě najít fotografii či vyhledat osobu samotnou. Nabídněte možnost prohlédnout si střediskové archivní materiály, využít nápovědu někoho jiného (například jiného oldskauta, některého ze starších členů střediskové či oddílové rady atp.).

Při reflexi výsledků se zaměřte na porovnání zvolených „detektivních“ metod, na největší překážky v bádání, na překvapující zjištění.

Kontaktuj pamětníka. Domluvte si datum a čas schůzky, místo setkání nech na pamětníkově přání, vhodné je spíše nějaké klidné prostředí (např. u pamětníka doma nebo v klubovně). Požádej pamětníka, zda by sis mohl zapůjčit nějaké fotky z jeho života, oskenovat a příště v pořádku přinést.

První setkání s pamětníkem naplánuj bez dětí. Pokud jsi ho kontaktoval kvůli nahrávání pro potřeby Skautského století, je lepší s sebou členy oddílu nebrat, aby nezasahovaly do rozhovoru a nevytvářely zvukové šumy.

Pokud jsi kontaktoval pamětníka kvůli představení se členům oddílu, zeptej se ho předem, zda by mu nevadilo přijít mezi vás do klubovny. Je možné, že některým pamětníkům velká skupina lidí (zvláště neposedných světlušek a vlčat) nebude příjemná a budeš muset setkání omezit pouze na několik osob z oddílu.

Neboj se setkat s někým starším.

Jak se zbavit ostychu, odstupu při kontaktu se starší osobou?

„V naší společnosti se rozšířil zvláštní odstup vůči stáří, starým lidem. Vychováváme sami sebe v nejistotě vůči stárnutí, jsme v rozpacích, pokud máme mluvit se starými lidmi. Snažíme se jim vyhýbat, uhýbáme pohledem, těžko hledáme slova, která by nás spojila. Proč?

Také ve vašem středisku mladší skauti vidí oldskauty jen párkrát v roce a téměř s nimi neprohodí slovo, kromě pozdravu? Častým jevem bývá, že děti a dospívající se během roku o oldskauty nezajímají a oldskauty zase netáhne činnost oddílů. Možná se jednou ročně zastaví podívat na vánoční besídku nebo návštěvní den na táboře, možná si tam dají kafe, prohodí pár slov s vedoucími (spíše ze zdvořilosti) a zase odejdou. Mladších skautů si v podstatě nevšímají.

Řešíte, od koho by měl vzejít první krok? Očekáváte, že děti osloví samy někoho staršího, i když je více než pravděpodobné, že se bojí? Nebo by měli být v komunikaci aktivnější ti dospělí, vyzrálí skauti? Ať už je to u vás tak či onak, pomozme překlenout generační rozdíly uspořádáním besedy, setkáním s pamětníkem. Můžete na schůzku pozvat starší skauty a poprosit je, aby si pro děti připravili zajímavé povídání, veselé a dobrodružné vzpomínky. Skauty na to připravte, schůzku před tím udělejte „skautské historické intro“, aby se orientovali v událostech, o kterých budou oldskauti vyprávět… Nebojte se také setkání pamětníků s nejmladšími, tedy světluškami a vlčaty – je pro ně mnohem přirozenější přijmout například tykání či osobnější a především bezprostřednější vztah, který se pak přenese do dalších let a dalších setkání.“

Další tipy, co dělat při setkání:

  • buď otevřený, usmívej se, neuhýbej očima
  • udělej první krok: promluv o sobě, o svých zájmech, o škole či práci
  • naslouchej
  • vypni mobil

Rozhovor s pamětníkem

Před uskutečněním rozhovoru si promysli, zda by nebylo možné se souhlasem pamětníka rozhovor nahrávat. Nahrané rozhovory se stávají cenným pramenem orální historie a lze je uchovat i pro další příležitost. Vysvětli pamětníkovi, pro jaký projekt ho chceš nahrát, jak bude nahrávka zpracována, a kde pak bude k nalezení. Je potřeba zvážit, zda máš k nahrávání potřebnou techniku a podmínky. Redakce Skautského století ti nahrávací zařízení může také zapůjčit.

Orální historie – výzkumná metoda užívaná ve společenských vědách. Nejstručněji by se dala popsat jako obraz (lidské) minulosti popsaný slovy. Hlavním cílem této metody není získávání faktů, ale samotný subjekt rozhovoru a jeho individuální sdělení, osobní prožitky, rozhodování ve složitých i každodenních situacích či osobní motivace.

Samotné nahrávání může ovlivnit atmosféru rozhovoru, proto se zde rozhodujeme také podle našeho hlavního záměru. Zda nám jde spíše o prožitek účastníků nebo o trvalé zachycení vzpomínek.

Rozhovor by měl mít vytyčené cíle, o kterých pamětník ani případní posluchači nemusí vědět. Vhodně zvolené otázky nasměrují pamětníka k tématům, událostem, myšlenkám a pocitům, ze kterých mohou pro ostatní vzejít impulsy k vlastní reflexi či hlubšímu prožitku minulosti.

Pokud pamětník nesouhlasí s nahráváním rozhovoru, i přestože jsi se snažil vysvětlit, jak moc je jeho příběh důležitý, určitě ho do ničeho nenuť. Nenech se odradit prvním odmítnutím, u jiného pamětníka budeš mít určitě víc štěstí.

Jak vést rozhovor

  • krátce před vlastním rozhovorem promluv s pamětníkem o jeho současném životě
  • vymez si dostatek času, nikam nespěchej, vyhraď si klidně celé odpoledne i večer, rozhovor řiď v klidu, beze spěchu (ať není pamětník nervózní, že nestihne vše říci, na druhou stranu jej případně můžeš pomocí argumentu času odvést od rozvleklého vyprávění)
  • pokládej krátké, jasné otázky, vždy jen jednu
  • používej otevřené otázky (vyvaruje se odpovědí ano/ne, nepodsouvej pamětníkovi odpovědi), příklad jak ANO: Kdo zakládal oddíl? – jak NE: Vy jste zakládal oddíl?
  • snaž se udržet rozhovor chronologicky, podle životní dráhy pamětníka (nepřeskakujte)
  • nechávej pamětníka domluvit, mezi odpovědí pamětníka a další otázkou může být klidně krátká pauza
  • buď kritický (ve smyslu řádného zvážení správnosti informací), ale s pamětníkem se nepři – buď o dané věci v klidu diskutuj, nebo si ji později ověř a uveď na pravou míru
  • ověřuj nejasné, nesrozumitelné, těžko uvěřitelné výroky
  • neboj se říci, že nerozumíš
  • piš si poznámky a doplňující otázky
  • poslední otázku směřuj pozitivně, s nějakým odkazem, myšlenkou (např. Co bys vzkázal dnešním skautům? Jaký je podle tebe význam skautingu?)

Stručná osnova rozhovoru:

  • Rodina – kdy a kde se narodil, o rodičích, vlastní rodina
  • Vzdělání a profesní kariéra
  • Skauting – kdy a kde začal skautovat, o oddíle, přezdívka atd.
  • Vnímání historických událostí – jak ho ovlivnily události let 1945, 1948, 1968, 1989 atd.
  • Zamyšlení – co mu dal skauting, co by vzkázal dnešní skautům

Na co si dát pozor – zkušenosti z rozhovorů s pamětníky

  • rozvláčný způsob hovoru
  • špatná artikulace či slabší hlas
  • neznámá slova či symboly v příběhu (odrazují posluchače, nerozumí jim)
  • pamětník nemusí vždy říci přesně to, co potřebujeme pro náš záměr – řekne to jinak, opačně nebo vůbec
  • pamětník často nechce hovořit o určitých etapách svého života – buď jsou to pro něj nepříjemné vzpomínky, nebo také vzpomínky na události či rozhodnutí, za které se stydí

Užitečné rady:

  • pro každý rozhovor s pamětníkem si připrav osnovu, která tě povede a pomůže ti nasměrovat rozhovor k tématům, která sis vytyčil za stěžejní
  • zjisti si o pamětníkovi něco předem, abys věděl, o čem asi bude mluvit, informace o místech, oddílech a lidech, kteří hráli v životě pamětníka nějakou roli
  • s hostem – pamětníkem se v rámci možností předem dohodni na hlavních bodech rozhovoru
  • promysli dopředu, v jakém prostoru se bude rozhovor či beseda odehrávat, a zajisti dobré podmínky pro hosta i pro publikum (dostatek vzduchu a tekutin, správná teplota, odhlučnění vůči okolí, případně ozvučení, celkové pohodlí)
  • předem seznam posluchače s pojmy či symboly, kterým by nemuseli rozumět
  • připrav si foťák a udělej několik snímků ze setkání
  • pamětníka předem popros, zda by si nemohl přichystat nějaké materiály – kroniky, deníky, fotky, …

Nahrávání rozhovorů

Projekt Skautské století přináší propracovaný systém nahrávání s vlastní metodikou. Nahrávání je snadné a není k tomu potřeba žádného zvláštního vzdělání či novinářské praxe. Detailní informace, jak pořídit rozhovor s pamětníkem, který může být zařazen do sbírky Skautského století, nalezneš na webových stránkách www.skautskyinstitut.cz. Rádi ti pomůžeme, proto se na nás neváhej obrátit se svými dotazy.

Pokud s nahráváním začínáte, počítej, že ne vše půjde podle plánu. Přesto je nutné věnovat předem čas přípravě otázek, které Tebe nebo členy Tvého oddílu povedou při rozhovoru s hostem.

Příklady otázek pro pamětníky

Popis doby – jak se žilo

  • Jak to vypadalo ve městech a na vesnicích? Jakou veřejnou dopravu jste používali?
  • Byli v Čechách cizinci, národnostní menšiny?
  • Jaká elektronika byla k dostání?
  • Jaké byly ceny a platy?
  • Jak jsi prožíval/a dobu normalizace?
  • Na co se stály fronty?
  • Jak vzpomínáš na 17. listopad 1989? Pamatuješ si, co jsi ten den dělal/a?
  • Jak Ti rodiče vysvětlovali přítomnost vojsk u nás (sovětských, německých)?
  • O čem se tehdy mluvilo, co se ve společnosti řešilo?

Rodina a škola

  • Jaké byli předměty ve škole?
  • Na jaká témata se psaly slohy?
  • Jak se zdravilo ve škole a doma?
  • Byli rodiče přísní?
  • Na co si rodiče stěžovali, co postrádali?
  • Co Tě štvalo?
  • Zakazovali Ti nějaké oblečení, hudbu či věci?
  • Měli jste oblíbeného učitele a proč?
  • Co jste dělali o přestávkách?
  • Vzpomínáš si na nějakou zajímavou příhodu ze školních let?
  • Nutili vás ve škole k činnostem, které ti byli proti srsti, nebo tě nebavily?
  • Měl/a jsi problém s přijetím na SŠ či VŠ a proč?

Volný čas

  • Kam se jezdilo na dovolenou?
  • Jaká byla nabídka zájmových kroužků (a co „letělo“)?
  • Které státní svátky se slavily a jak?
  • Pamatuješ si na seriál v televizi, na který ses těšil/a či knihu, kterou jsi četl/a?
  • Jaké jste měli idoly, vzory?
  • Co jste dělali, když nebyly počítače?
  • Sháněli jste bony a jak?
  • Hledali jste necenzurované informace a případně jakým způsobem?

Závěrečné otázky

  • Na co rád/a vzpomínáš a na co bys nejraději zapomněl/a?
  • Měl/a bys pro současnou generaci, pro nás nějakou svou vlastní zkušenost, myšlenku, na kterou si během svého života přišel/a, doporučení, které bys nám chtěl/a povědět?

Práce s příběhy

Skautská historie není smutná. Přestože nás výchovný záměr dovede spíše k příběhům plným překonávání životních překážek, řešení morálních dilemat, nespravedlivých odsouzení i fyzického utrpení, hledejme inspiraci i ve veselých a šťastných příhodách našich skautských předchůdců.

V každém případě platí, že poučení z příběhu si snáze odneseme, pokud se nám podaří ztotožnit se s hrdinou příběhu nebo s některými momenty jeho osudu. V tom může pomoci například to, že se dostaneme na místo, kde se reálně část příběhu odehrála. Jinými spojnicemi, které nám mohou pomoci, aby se skauti lépe sžili s vybraným příběhem (osudem pamětníka či jiným hrdinou), mohou být tyto souvislosti:

  • hrdina příběhu je v podobném věku jako já (pamětník vzpomíná na události, které prožil v mládí, ve věku posluchačů)
  • společný skauting (pamětník také skautoval, zažíval podobné situace i zkoušky jako my, tábory, výpravy, slib, prožíval podobné pocity)
  • společná příslušnost k národu – byl také Čechem
  • společné vzhledové či charakterové vlastnosti, zájmy
  • osobní setkání s hrdinou příběhu, pamětníkem, svědkem události

Příběh, který můžeme členům přečíst, vyprávět, nebo z něj vytvořit symbolický rámec ke hře, vybíráme podle různých kritérií:

a) obsah (podle motivu, výchovného působení, cíle)

Náměty pro praxi

  • Chtěli byste přiblížit skautům, jak vypadaly první tábory? Využij zápisků „Z kroniky Sasanek“ Skautské deníky 7 – edice TDC.
  • Hledáš příběh, ve kterém skauti prokázali osobní statečnost?
    • Příběh Milana Sehnala (1930) z Olomouce je o boji proti totalitě, vstoupil do tajné kontrašpionážní služby americké armády (CIC), za protistátní činnost byl odsouzen, přesto bojoval dál i ve věznicích a lágrech.
    • Příběh Mgr. Ivana Mánka (1931–2012) z Pohořelic o boji proti totalitě, proti nucené spolupráci s StB.
  • Příběh, na kterém můžeš ukázat veselou mysl i ve chvílích nejtěžších:
    • Přečti si kapitoly z deníku Jiřího Reinsberga – Amundsena. Skautské deníky – edice TDC
    • Příběh Jiřího Stránského (1931) z Prahy vypráví o překonávání několikanásobného životního utrpení pomocí humoru a literární tvorby. Řada jeho knih byla zfilmována.
  • Chystáš skauty ke slibu a hledáš příběh pamětníka k zamyšlení?
    • Sáhni po příběhu Eduarda Marka – Hroznýše
    • Potřebuješ na program příběh, ve kterém se skautský vůdce postaví proti začlenění do pionýrské organizace SSM? Vyhledej příběh Miroslava Kopta, Jirky Zachariáše a Ivana Makáska (prohlášení Syrinx).

b) místo – pokud jedete na výpravu/tábor do míst nějaké historické události, kde budete poblíž míst spjatých s příběhem pamětníka

Náměty pro praxi

  • Jedete na skautskou základnu Orlovy?
    • Využij táborových deníků Jiřího Wolkera (Wolker, J. Těm, kterým patřím. Praha: Junák –
      TDC, 2009.)
  • Plánujete výpravu do Terezína? Vzpomeňte na tyto skautské bratry:
    • Felixe Kolmera (1922) z Prahy, který zažil zakládání terezínského ghetta, byl svědkem dění v Malé pevnosti a v Osvětimi Mengelovy selekce.
    • Františka Wretzla (1919–2013), člena Legio Angelica, který byl vězněn v Terezíně.
    • odvážného skauta Václava Lachouta (1927) z Českých Budějovic, který měl odboj v genech po svém dědovi i tatínkovi, který byl v Terezíně vězněn.
  • Navštívíte památník Vojna u Příbrami? Seznamte se s osudem mukla Václava Kříže.
    • Z pohledu naší generace s téměř neskutečným příběhem Františka Zahrádky (1930) z Děčína. Válka mu ukončila předčasně dětství, byl odkázán sám na sebe, spával ve vaně, o pocitu bezpečí si mohl nechat jen zdát. Přesto bojoval za pravdu a byl obviněn z velezrady a vyzvědačství na 20 let těžkého žaláře, přežil a elán ho neopustil. Spolu s dr. Jiřím Málkem se rozhodující měrou zasloužil o vybudování ojedinělé expozice Muzea 3. odboje a Památníku obětem komunismu Vojna u Příbrami.
  • Budete poblíž Jáchymova?
    • Místo, které stojí za návštěvu, je skautská mohyla Eliáš, připomeňte si u ní osud Kamila Růžičky – Heřmánka (1919–2013), vězněného v pracovním lágru Eliáš.

Pietní akce – „Mohyla Eliáš“

Každý rok se v sobotu před svátkem sv. Václava u skautské mohyly Eliáš setkává několik generací skautů. Mohyla stojí v místech bývalého uranového dolu Eliáš u Jáchymova. Připomínáme si zde skautské bratry a sestry, kteří byli v těchto místech po část života vězněni a prošli si „jáchymovským peklem“. Stěžejní částí setkání je samotná pieta se skautskou hymnou a položením kamenů na mohylu jako symbol trvání vzpomínky, následuje autentické vyprávění pamětníků a četba příběhů u ohně. Tato tradice má trvání již přes dvacet let, udržují ji spolu s pamětníky a zástupci Konfederace politických vězňů oldskauti z Karlových Varů a skauti z jáchymovského střediska Arnika, kteří o místo pečují několikrát do roka. Místo opatřili v roce 2013 novým dřevěným křížem, který nahradil původní z roku 1992. Na dolní části kříže, pod kovovou lilií, můžeme číst: „K památce vězněných, mučených a popravených skautů v létech 1948–1958.“

V roce 1957 těžilo Československo 12 % světové produkce uranových rud, za které platilo tisíce politických vězňů nesmírným utrpením – potoky slz a krve a zmařenými životy.

c) osobnost – chtěli byste zorganizovat hru pro celé středisko na motivy příběhu vašeho rodáka či pamětníka, který působil ve vašem regionu?

Náměty pro praxi

  • pražští skauti – trojice příběhů: vědkyně Heleny Illnerové (1937), inženýra Antonína Stáněte (1944) (vnuk A. B. Svojsíka) a modistky Růženy Homolkové (1924). Znali se, potkali se? V jakých životních momentech jim bylo nejhůře a kdy se mohli cítit šťastni?
  • brněnští skauti – příběhy odlišných generací: na jedné straně biolog a teolog v jedné osobě Marek Orko Vácha (1966), na straně druhé Miroslav Klepáč (1925): co mají společného a v čem se jejich příběhy liší? Můžeme porovnávat dva lidské životy?

Ideální případ: příběh vypráví přímo pamětník na místech, kde prožíval zásadní momenty svého života (např. setkání v místě dřívějšího pracovního tábora s pamětníkem, který zde byl vězněn).

Síla správné chvíle a správného místa

Programy, jejichž obsahem je vyslechnutí životního příběhu (ať je vyprávěný, čtený, zdramatizovaný) vyžadují klidnou atmosféru a vhodné místo, kde budou mít posluchači možnost se soustředit a lépe se tak do příběhu vžijí.

V přípravě atmosféry nám může pomoci:

  • oheň alespoň ve formě zapálené svíce
  • krátký „obřad“ – gilwellský kruh apod.
  • uvedení programu formou zážitku – dramatizací, něčím překvapivým
  • Udržet pozornost posluchačů pomůže:
    • upozornit předem na to, že informace z příběhu později využijí (musí to tak ale skutečně být)
    • když příběh bude interpretovat někdo neotřelý (zvláštní host), popřípadě někdo, kdo to skutečně zažil
< Slib a zákon ve skautských osudech Osobnost oddílového vůdce >