Blog - Za>hranice

9.10.2017

Bergen a jeho svetry

Barbora Černá

Po prvních dnech strávených ve Stavengeru a jeho okolí je čas posunout se dál, na sever. Nevím, jestli je to mou touhou po poznání skandinávských zemí, ale na Norsko si zvykám rychle a ráda. Zvláštní je, že nehledě na povahu počasí Norska máme zatím pořád slunečno, což usnadňuje cestování tak v 80 % věcech.
2.10.2017

Od Vikingů po voňavý trh

Barbora Černá

Je to kupodivu už počtvrté tyhle prázdniny, kdy běhám po bytě a hledám věci, které najednou nejsou tam, kde bývají vždycky. Odjezd do poslední destinace – země Vikingů – z hlediska předodjezdového chaosu ale vyhrává první místo.
28.9.2017

Padající hvězdy a úprk po italsku

Barbora Černá

Do hrnečků ráno čaj a kafe, večer pivo a víno. Přesto, že půlměsíční cestování po italských horách začalo vykazovat některé rutiny, o kterých by se nedalo říct, že jsou nepříjemné, každý den se lišil náplní i místem, kde jsme ho prožívali.
25.9.2017

Lowcostové cestování aneb probuzení motorovkou

Barbora Černá

Před sebou přes 800 kilometrů, žádný spánek a stereotypní dálnice vedoucí přes tři státy. Konečně přišel den D a já v noci vyrážím do italské divočiny, kde mám v plánu s pár kamarády strávit půl měsíce. A jestli to bude v hotelu u moře? Ne. Spíš v horách, pod stanem, s vařičem, konzervami a horolezeckým lanem.
11.9.2017

Na procházku s Georgem Clooneym

Aneta Haushalterová

Město Saint Tropez má za sebou již dlouhou historii a je opředeno spoustou legend. Jisté je ovšem jediné: město má vlastního svatého. Ten nechybí ani v jednom ze dvou místních kostelů, které mě každé ráno budily hlasitým vyzváněním zvonů.
21.8.2017

Nevlídný bůh počasí a kanec

Barbora Černá

Upozornění číslo jedna: Tenhle text je trochu delší.
7.8.2017

Zpět do civilizace

Michaela Jírová

Po okouzlující Karelii byl čas vrátit se do civilizace a to rovnou do ruského hlavního města – Moskvy.
2.8.2017

Za Benátkami severu a bílou nocí

Michaela Jírová

Když se mi po návštěvě univerzitního veletrhu pracovních příležitostí naskytla možnost přihlásit se na Summer University pořadanou organizací Aegee, neváhala jsem. Členkou organizace, která sdružuje studenty ze 40 zemí a prosazuje v nich myšlenku jednotné Evropy v praxi, jsem se stala v dubnu. Týden na to už jsem vyplňovala přihlášku na Russia: Art of Survival s neobvyklými otázkami typu: From one to Russia, how can you survive?
24.7.2017

Z domova domů

Hai Yen Tran

Asi bych nejdříve měla říct, že je pro mě poměrně těžké napsat tenhle text, jelikož s češtinou teď trošku blbnu, jelikož už tři týdny poletuju mezi vietnamštinou, angličtinou a češtinou.
17.7.2017

V dračím údolí s Jamesem Bondem

Barbora Viletová

Pořád jsme na tom stejně. Hai Yen se nás marně snaží naučit zdravit a děkovat ve vietnamštině. Je to trochu složitější, zaleží totiž vždy na tom, s kým mluvíte (s osobou mladší než vy, stejně starou, mladší než vaši rodiče, starší než vaši rodiče nebo ještě starší než starší než vaši rodiče). Věřím, že až přijde na odjezd, už si to budeme pamatovat.
10.7.2017

Vietnamský příběh tisíce a jednoho troubení

Barbora Schneiderová

Tři týdny, tři holky, prosluněný i propršený Vietnam. Tedy přesněji Vietnamská socialistická republika. Plánovat téměř měsíční cestu po zemi ve tvaru nudle a o rozloze 330 tisíc km čtverečních půl roku předem znělo jako dobrý plán. To se ale samozřejmě nestalo. Náš plán projet Ho Či Minovo město – navštívit vesnici Thanh Hoa a tam prarodiče jedné z nás – dojet do Hanoje – stihnout jeden z divů světa Ha Long - a moře v letovisku Nha Trang - vznikl zhruba dva týdny před odletem z pražského Terminálu 1.
3.7.2017

Slovenské hory versus bramborové knedlíky

Barbora Černá

Souvislé hřebenovky, hluboké propasti, dalekosáhlé výhledy, skály pokryté zelenou přikrývkou a divokost ukrytá v místní flóře. Za sedmero horami, sedmero řekami… a přitom to tak daleko neni. Spíš jen tak kolem pěti hodin autem. Tedy – to všechno, a ještě trochu víc jsou slovenská pohoří, konkrétněji Malá Fatra a Nízké Tatry.
26.6.2017

Neapol chudá a zdravá

Jarek Jurečka

Navštívit v této době jihoitalskou metropoli je lákavé. Itálii vnímáme stále jako západní, což v podstatě znamená bohatý stát, díky poválečnému vývoji i díky statutu zakládajícího člena EU, dnes však její prosperita upadá. Navíc je právě Jižní Itálie evropskou branou pro uprchlíky z Afriky, plující z Libye a Tuniska. Jak vypadá v takové situaci nejjižnější velkoměsto?
12.6.2017

Valborg dobrý, všechno dobré!

Jakub Mazanec

Když jsem zjistil, že můžu strávit pět měsíců ve Švédsku, byl jsem smutný. Asi tak z jednoho procenta. Ten smutek, který samozřejmě zbylých devadesát devět procent štěstí bleskurychle ušlapalo, tkvěl v tom, že pobyt mimo českou kotlinu mě vyloučí z některých oblíbených životních rituálů, jako například z tradičního pálení čarodějnic. Žádné ohořelé kalhoty, syčící maso, pěnící pípa ani mastné fleky na triku, škoda. Sbalil jsem kufr, zamáčkl slzu a vyrazil mezi soby, aniž bych tušil, jak šeredně jsem se v tomto ohledu mýlil.
29.5.2017

Kamarádství křtěné autobusem

Jan Štěpánek

Byl to už měsíc netrpělivého čekání, a tak se z toho postupem času stala rutina:
22.5.2017

Bradavický expres na sever

Jakub Mazanec

Jizvu ve tvaru blesku sice mám, k dioptrickým brýlím jsem se postupně také dopracoval, nicméně ani tak na mě dopis z Bradavic ve schránce nikdy nečekal. Škoda, myslím, že Zmijozel kvůli tomu přišel o velký potenciál! Svět bradavických kolejí, se všemi těmi symboly, tradicemi a zvyky mě fascinoval odjakživa, ale nikdy mě nenapadlo, že 13 let poté, co nějaká roztržitá pošťačka s křečovými žílami zašantročila mou obálku, do něj přesto vstoupím. A už vůbec ne, že se to stane ve Švédsku.
15.5.2017

V každém Švédovi je kousek Němce

Jakub Mazanec

Pravidla – systém – řád. Tahle tři slova by klidně mohla být krédem Švédského království. Mohla by být vyšitá na jeho vlajce, vytesaná do fasády stockholmské radnice, vytetovaná na čele Carla Gustava XVI. Musím se přiznat, že švédský smysl pro pořádek mi, coby člověku fanaticky vyznávajícímu Bronštejnovu metodu sektorového uspořádání předmětů na stole, nesmírně imponoval. Už během příjezdu jsem dokonce získal silné přesvědčení, že Bronštejn, jehož v Básnících tak slovutně hájil docent Zajíc alias Zdeněk Svěrák, si svůj první stůl pořídil v místní pobočce IKEA. A co mě k tomu vedlo?
8.5.2017

Chladné Švédsko, chladnější Švédové

Jakub Mazanec

Před odjezdem do Švédska jsem si pořídil nový kabát a láhev whisky. „Ve Švédsku je pořád chladno“ – říkali, já jim věřil a nechtěl zmrznout. „Švédové jsou všichni studení čumáci“ – říkali, já jim věřil a vzal si s sebou Johnnieho Walkera, abych měl alespoň jednoho kamaráda, který mi rozumí. Měli docela pravdu. Během prvních pár týdnů jsem pochopil, že jak je švédské počasí vlezlé, tak jsou Švédové odtažití. Oblékl jsem si tedy kabát, otevřel láhev a začal s průzkumem terénu.
1.5.2017

Království za kolo!

Jakub Mazanec

Výška 192 centimetrů, noha pětačtyřicet a půl, necelých 24 let, Jihočech. Devět a půl milionu obyvatel, dvě stě dvacet tisíc sobů, čtvrtá největší země Evropy, Švédsko.