Zpět do civilizace

admin August 7, 2017

Po okouzlující Karelii byl čas vrátit se do civilizace a to rovnou do ruského hlavního města – Moskvy.

Cesty tam jsem se docela obávala, cestovat jsme měli nočním vlakem, který jede osm hodin. Ve své hlavě jsem si malovala obrázky špinavých vlaků z dob komunistických, bez postelí a s opilými Rusáky za zády.

Moje černé myšlenky rozptýlila jedna z organizátorek – prý tam postele jsou (Haleluja) a pít se tam nesmí vůbec. Zpětně musím říct, že se mi v tom vlaku spalo nejlépe za celý pobyt!

Rusko: 2. díl

Po příjezdu do Moskvy jsem byla překvapena hned dvakrát. Mile, protože jsme měli dostatek času si ji projít sami, nemile, protože je celá rozkopaná.  Myslela jsem, že mi to vadit nebude – do momentu, než jsem s dalšími třemi účastníky zoufale stále na kraji cesty, protože chodník byl zavřený a hodinu čekala na řidiče Uberu, který nás nemohl najít.

V Moskvě jsem si neodpustila návštěvu turisticky profláknutých míst jako Rudé náměstí, protože když člověk nemá fotku s chrámem Vasila Blaženého v pozadí, jako by v Moskvě nebyl. Stejně tak jsem si MUSELA dát zmrzlinu v GUMu a to i přes to, že nám lilo jako z konve a počasí volalo spíš po horkém čaji. Jediné, čemu jsem nepodlehla, byla návštěva Lenina v mauzoleu.

Za největší highlight považuji návštěvu GARAGE muzea současného umění, které stálo opravdu za to! Mě učarovalo kupříkladu kvůli konžským malbám a architektonickým modelům Davida Adjaye.

Za zmínku určitě stojí i moskevský noční život. Ve většině větších klubů probíhá kromě kontroly dokladů (nutno podotknout, že ne moc důkladné, protože jsem prošla na kartičku univerzity a zdravotní průkaz) také face control. Ať to zní jakkoliv důležitě, jedná se o to, že si Vás „gorila“ u vchodu prohlídne a usoudí, zda jste vhodně upraveni pro návštěvu daného klubu. Pro ty z Vás, kteří si teď asi říkají, že se stačí hezky vyfiknout a prostě se tam dostanou, mám špatnou zprávu – ostraha například nepouští příliš vyfintěné lidi. Co to tedy znamená? Že Váš vstup je závislý jen na náladě jednoho chlapa před klubem. Nicméně, když se dovnitř dostanete, budete u vytržení.

Abych si nemyslela, že má návštěva Ruska může proběhnout hladce, čekala mě ještě cesta na letiště. Už v momentě, kdy jsem si volala Uber a viděla fotku řidiče, jsem znejistěla – znáte to, takový ten divný pocit – šestý smysl nebo tak něco. Můj pocit nejistoty ještě zesílil, když ten dotyčný řidič přijel – auto zepředu i zezadu naklepnuté… No ale co se dalo dělat- volat jiného Ubera nebyl čas. Sedla jsem k němu do auta – řekla jen na Šeremetejevovo a jelo se. To, že si můj drahý řidič celou cestu hrál s fidget spinerem, bych mu snad i odpustila. Ale co jsem mu odpustit nemohla, byl jeho styl jízdy – jak jsem řekla, celá Moskva je jedno velké staveniště, což nutně ústí v kolony a nervózně troubící řidiče – teda až na toho mého – ten vypadal v klidu, ale nervoval všechny okolo.

Kolik myšek hodil za tu hodinovou cestu na letiště jiným autům jsem ani nespočítala, každých pár metrů jsem ho doslova očima brzdila a jen jsem doufala, že se nepodíváme autu před námi do kufru či že někdo nepočastuje návštěvou ten náš. Fakt, že po každém takovém manévru zabliknul čtyřma očima v omluvném znamení, neberu. Bezhlasně jsem prosila, ať tu cestu přežiju a ať stihnu letadlo domů, protože vybourat se někde na dálnici s tímhle individuem bylo to poslední, co jsem chtěla v Rusku zažít.

Nakonec jsem cestu přeci jen přežila, dotyčnému bláznovi jsem zaplatila 800 rublů a se slovy jdi se vyspat a nevoz lidi jsem rozklepaně odešla do letištní haly.

Závěrem přemýšlím co víc ještě napsat. Snad jen: Naskytne-li se Vám možnost tuto nádhernou zemi plnou kontrastů navštívit, tak neváhejte ani minutu. Stojí to za to!

Michaela Jírová

Michaela Jírová (*1996) malá, marketing studující Evropanka, která nadevše miluje cestování. Fascinují ji sociální média – hlavně Instagram - a když má volnou chvilku, tak ji ráda stráví v kuchyni nebo na procházce. V tuto chvíli v českém městě piva žijící.