Za Benátkami severu a bílou nocí

admin August 2, 2017

Když se mi po návštěvě univerzitního veletrhu pracovních příležitostí naskytla možnost přihlásit se na Summer University pořadanou organizací Aegee, neváhala jsem. Členkou organizace, která sdružuje studenty ze 40 zemí a prosazuje v nich myšlenku jednotné Evropy v praxi, jsem se stala v dubnu. Týden na to už jsem vyplňovala přihlášku na Russia: Art of Survival s neobvyklými otázkami typu: From one to Russia, how can you survive?

Byla jsem vyjukané kotě, které nevědělo, jak to v této organizaci chodí. „Nemusíš se tam napoprvé dostat, Rusko je spíš pro zkušenější,“ říkali mi někteří ostřílenější členové. Já se ale nenechala odradit, napsala netradiční motivační dopis a vybrali mě! Mě, nezkušenou a toužící se do Ruska podívat už od střední školy.

Rusko: 1. díl

Moje dvanácti denní cesta po matičce Rusi začala v Petrohradu. Po přistání a vyřízení migration card (v průběhu kterého mi úřednice neřekla ani Ň), jsem byla konečně oficiálně vpuštěna na ruskou půdu. Asi aby bylo jasno, že už nejsem v letních Čechách, ale v drsném Rusku, začalo neuvěřitelně pršet.

Na letišti naštěstí mě i další účastníky (celkem nás mělo být 23 lidí) vyzvedla jedna z organizátorek, takže jsme byli ušetřeni hledání cesty na hostel. To by jinak byla nejspíš pěkná výzva vzhledem k tomu, že má ruština svá nejlepší léta za sebou a kromě „zdrávstvujtě“ a „pažalsta“ bych se sebe ani nic jiného nevydolovala.

Hostel byl milým překvapením, stejně jako lidi v něm. Dokonalá babylonská věž, holt deset národností je deset národností. Jen díky Bohu za to, že všichni mluvili více či méně dobře anglicky.

A mé první dojmy z Ruska?

Ve víru města

Pět dní v Petrohradu. Na vidění všeho zajímavého a užití si nočních klubů je to víc než dost. Celý St. Pete je hodně podobný Benátkám – kanály, lodě a budovy postavené převážně italskými architekty.

Paláce, dechberoucí katedrály a okouzlující zahrady – tohle město si prostě nejde nezamilovat. Na své si tu přijde milovník historie, znuděný turista i gurmán.

Během svého pobytu jsem se stihla ztratit v Ermitáži – účelně, protože je skvostná. Random Fact n.1: Víte, že kdybyste ji chtěli projít celou a u každého díla být alespoň minutu, tak Vám to zabere 2 ROKY?! Zamilovat se do paláců, dech beroucích katedrál a okouzlujících zahrad. Užít si velkolepý Peterhof, který je zcela oprávněně přezdíván „ruské Versailles“.

Dále okusit noční život a navštívit Zhukovskogo street, ulici, ve které je možné najít spoustu neotřelých barů jako například Dr. Moroe – BDSM bar, kde se barman neostýchá hosty svázat od hlavy až k patě či bar Probirochnaya, který vypadá jako laboratoř šíleného vědce a ve stejném duchu se nesou i tamní drinky. Super věc na Rusku je, že všichni mají velmi rádi karaoke bary a není nic lepšího, než se nad ránem do jednoho takového dostat a z plných plic si zazpívat Kaťušu.

Samozřejmě jsem nemohla vynechat ani návštěvu divadla, protože Rusko bez Tchaikovského je jako Rusko bez vodky. A navíc je Mariánské divadlo vyhlášeným operním domem. To, že neumíte rusky, Vás od návštěvy nemusí odradit, nad oponou totiž běží celou dobu anglické titulky. Navíc lístek mě vyšel na lidových 1500 rublů a ani fakt, že jsem únavou 3x neudržela oči otevřené, zážitku z Jolanty nic neubral.

Nenechala jsem si ujít ani noční projížďku lodí, protože úderem jedné se začínají otevírat mosty. Vše je krásně osvětlené a je to opravdu zážitek, který je navíc umocněn tzv. bílou nocí – neuvěřitelně nádherným přírodním úkazem, který začíná někdy koncem května a trvá až do července a při kterém slunce zapadá až pozdě v noci a to pouze na několik hodin.

V náruči přírody

Svou nejkrásnější bílou noc jsem ale zažila v Karelii na břehu Ladožského jezera, kde překrásný západ slunce pomalu přecházel ve východ a kde nebyla úplná tma snad ani hodinu. Kempování v divoké karelijské přírodě patří k mým nejkrásnějším zážitkům, který nemohlo zkazit ani hejno krvežíznivých komárů, které mě i přes to, že jsem byla v repelentu doslova naložená, vytrvale štípalo. Měla jsem zde možnost vyzkoušet pravou ruskou baňu (rozuměj saunu) i s populárním šleháním březovými větvičkami a dokonce i doma vyráběnou šiškovou pálenku.

Má dosavadní bilance: Viděno medvědů? Nula. Propitých nocí? 4/6. Chuť po těch nocích vstát a jít objevovat další krásy Ruska? Stoprocentní!

Michaela Jírová

Michaela Jírová (*1996) malá, marketing studující Evropanka, která nadevše miluje cestování. Fascinují ji sociální média – hlavně Instagram - a když má volnou chvilku, tak ji ráda stráví v kuchyni nebo na procházce. V tuto chvíli v českém městě piva žijící.