Workshop Československo: Zbabělci a hrdinové. Takových bylo posledních šest dnů války

admin December 11, 2017

Druhý ze série vzdělávacích workshopů věnovaných československým dějinám nesl název Zbabělci. Jednak podle stejnojmenné knihy Josefa Škvoreckého, jejíž děj jsme následovali a za druhé to bylo právě téma zbabělců, které nás celou dobu provázelo. Otázkou “Co je to hrdinství a co je zbabělost?” jsme navázali na předchozí týden, kdy se tato otázka vztahovala k prezidentu Háchovi. Pro nás to byl začátek a také téma vinoucí se celým večerem.

Škvoreckého Zbabělci popisují posledních šest dnů druhé světové války a to, jak je prožívali občané malého městečka Kamenice. Těmito občany jsme se na tři hodiny stali my, účastníci workshopu. Svou roli jsme si nevědomky určili sami tím, ke kterému stolu jsme se posadili. Každý stůl představoval jiné místo: klubovnu, zasedací místnost, nebo hospodu U Lípy. Já jsem se posadila ke stolu Port Artur a stala se tak členkou kapely Free Jazz.

Po rozdání konkrétních jmen a rolí jsme zjistili, že dohromady tvoříme nejen pět sociálních skupin, ale také pět rodin. Naše rozhodnutí během hry tak nebudou mít vliv jen na nás, ale také na naše přátele a především i na naši rodinu. Začala hra.

Osud města v našich rukou

Museli jsme neustále myslet na všechny možné důsledky našich činů. To se projevilo už při první scéně. Každý z nás se musel nějak postavit k otázce začerňování německých nápisů. Po stěnách místnosti visely dvojjazyčné názvy, někdo jen váhavě chodil kolem, jiný bral sebejistě do rukou černý fix a německé nápisy škrtal, další přeškrtnuté nápisy opět přepisoval. V tom okamžiku jsme poprvé poznali, jaké sousedy v městečku máme.

Každý den přinášel nové problémy. Frontmani našich dvou jazzových kapel napsali protiněmeckou píseň, a byli za to odvedeni a zabiti. Půjdeme jim na pohřeb? Nebo je to příliš nebezpečné? V této chvíli jsme museli myslet hlavně na rodinu. Další z muzikantů, Dany, se postavil německému tanku. Je to hrdina? Nebo partyzán? Z místního tisku s námi přišli udělat rozhovor, a naše odpověď mohla ovlivnit celé město. Válka se schyluje ke konci, Němci prohrávají na dvou frontách. Dovolíme si vyvěsit Československou vlajku?

Předposlední den války. K rodinné večeři dorazí předvolání k výslechům. Proč? Co jsme udělali? Vždyť se celou dobu snažíme nevyčnívat. Dostáváme zprávu o surových výsleších, které prožili někteří někteří členové našich herních rodin. Situace se vyostřuje, a my promýšlíme možnost emigrace.

Zůstat, nebo odejít

Je poslední den války a na náměstí se koná společný koncert místních jazzových kapel. Poslední šance potkat se a promluvit si se všemi obyvateli, než někteří možná navždy odjedou. Ale večer je přerušen městským výborem: „Že tu máme nějaký svině mezi náma!” Do ticha předčítají tři jména, jména našich sousedů, našich příbuzných, kamarádů. „Jsou to zaprodaný kolaboranti!” Zbývá jen pár minut, musíme na situaci reagovat. Jsou slyšet rodinné hádky, loučení. Označení “kolaboranti” většinou volí emigraci.

Válka skončila. Ve skupinách se vracíme k prvotní otázce hrdinství a zbabělosti. Jak jednoduché je vymezit si jejich charakteristiky po tom, co jsme si právě prožili? Zjišťujeme, že každá mince má dvě strany. Hrdina může být ten, který se neohroženě postaví německému tanku, stejně jako ten, který kvůli ochraně města potlačuje radikální odboj. A jací byli naši předkové v dobách velkých rozhodnutí? Organizace Rolling nám nabízí si to vyzkoušet. Druhý z řady jejich workshopů s názvem Československo: Zbabělci ukázal především to, že válka nejsou jen bitvy a mírové konference, ale že mezi tím vším žili skuteční lidé – jako my.

 

 

Anežka Bednářová

Anežka Bednářová (*1996) je studentka Divadelní vědy na FF UK. Má zájem o divadlo ve všech jeho obměnách a o performativní umění vůbec. Je dlouholetá aktivní členka oddílu Ještěrky v Domažlicích. Má ráda starý časy, vůni divadelního dýmu a dny strávené v horách a v lese.