Workshop Československo: Jak být sedlákem v době kolektivizace?

admin December 18, 2017

Jak snadné je proti sobě poštvat vládnoucí moc a co je to ta kolektivizace? Co obnáší vstup do JZD? To všechno se mohli dozvědět účastníci dalšího ze série rolových her, tentokrát s názvem Den, kdy se mlčelo, který všechny přenesl do temného období padesátých let minulého století.

Mezi prospěchářstvím a odbojností je velmi tenká hranice. Jak lehké je ji překročit? To jsme zjistili už během krátkého úvodu workshopu Československo. I dnes bude nejedna volba vyžadovat dlouhé zvažování vlastních rozhodnutí.  To alespoň trochu ulehčily předem dané role, každý se tak ocitl v kůži jednoho z obyvatel malé vesničky na Domažlicku. V ní pak všichni fungujeme jako šest rodin: každá má své sídlo, majetek a z toho plynoucí společenské postavení. Přesněji tedy papír s plánem své usedlosti a k tomu figurky zvířat odpovídající vašemu majetku.

Jako první věc si každá rodina vyzkouší chod všedního dne na venkově v padesátých letech. Ráno se nese ve znamení rozdělení úkolů, a to v mojí rodině znamená následující: každý z nás míří na jednu z usedlostí místních velkostatkářů, kde pomáhá se zemědělskými pracemi. Večer pak ti, kterým se podařilo přes den něco málo vydělat, míří do místního hostince, méně šťastní zůstávají po náročném dni doma s rodinou. Vše působí idylicky, nikdo ještě netuší, co se bude dít po blížících se volbách.

S komunisty do lepších časů

Jeden z obyvatel naší vesnice je členem komunistické strany a náležitě ostatním neustále opakuje vše, co „soudruzi“ slibují. Všechna ta líbivá hesla jako „S komunisty do lepších časů“ se nám všem, především těm méně majetným, pomalu zarývají pod kůži. A jsou tu volby, v nich má každý na výběr ze dvou možností. Buď před zraky všech z vesnice hodíte do urny červený lístek, dáte hlas komunistům a půjdete s většinou, nebo vyberete bílý lístek a upoutáte na sebe nežádoucí pozornost. Výsledky nejsou tak jednoznačné, jak se očekávalo. Volební komise zuří. „Nejde vám o dobro země, ale jen o svůj prospěch,“ hřmí předseda komise na bohaté sedláky, kteří nevhodili do urny rudý lístek. Krušné časy pro statkáře tímto začínají.

Několik dalších dní probíhá beze změny, dokud nepřijde pokyn k vytvoření jednotného zemědělského družstva. „Konečně se budeme mít lépe,“ shoduje se celá má rodina a spolu s dalšími dvěma rodinami pomáhá JZD založit. Velkostatkáři se nezapojují a záměr nám neúspěšně rozmlouvají. Asi šest členů JZD chce mít spravedlnost ve svých rukách a vytváří komando, které statek od statku začne vybírat pravidelné odvody zvířat do společného vlastnictví. S tím možná nesouhlasí všichni členové, ale proti odvodům se neozve nikdo z nás. Sedlákům v případě odporu hrozí vykázání ze vsi a sebrání veškerého majetku. To už je pro některé z nich poslední kapka.

Mlčení a vlastní prospěch

Odbojnost jedné rodiny se místnímu komunistickému tajemníkovi nelíbí: „Když ničím nepřispějete, pak tady nemáte místo,“ křičí a jeho slovům přikyvují všichni ti, kteří ve vyhnání jedné z bohatých rodin vidí svůj prospěch. Všichni ostatní, včetně mojí rodiny, mlčky přihlíží. „Tohle je náš domov a nic vám nedáme“, stojí si za svým hlava rodiny. Všichni její členové se tak musí rychle sbalit a jsou rázem odesláni na druhý konec republiky. Kdo se s nimi půjde rozloučit, může být dalším na řadě. Ti, kdo se odvážili podat naposledy ruku svým přátelům při čekání na další vlak, už jen smutně hledí směrem k domovu, kam už se nikdy nevrátí.

U nás převládají hlavně rozpaky. Konečně je všechno všech, jak nám bylo slíbeno.  Neživoříme v malé chalupě, ale osudy odsunutých rodin nejsou asi lhostejné nikomu. Spravedlnost, po které všichni volali, má následky, které těžko někdo zamýšlel. Díky dalšímu workshopu organizace Rolling tak zjišťujeme, jak snadné je zmanipulovat davy, jak snadné je mlčet a jaké může mít naše mlčení následky.

Tomáš Trněný

Tomáš Trněný (*1998) je student žurnalistiky a fanoušek videí o vaření. Rád běhá v přírodě, cestuje a sleduje aktuální dění. Přes deset let působí ve 3. chlapeckém oddíle Turnov. Jednoho dne by se chtěl vydat jako poutník až tam, kam ho nohy donesou. Může donekonečna koukat na Trainspotting, číst Kiliana Jorneta a zabíjet čas Twitterem.