Strach o svobodu médií je oprávněný, tvrdí ředitel Svobodné Evropy

Barbora Schneiderová September 27, 2017

Na scénu médií už před nějakou dobou vstoupili silní hráči: sociální média. Jedním z nejprůkaznějších důkazů je nejspíš prezidentská kampaň ve Spojených státech minulý rok.  Emocemi lidí i scénou médií velmi silně hýbal Twitter – jeho uživatelé dokázali krátkými zprávami měnit postoje lidí. A to i v tak důležitém rozhodnutí, jako je prezidentská volba. A k tomu fake news, zmatek, neověřování zdrojů. Existuje mezi americkými a českými médii spojitost? Tím se zabývali hosté diskuse v rámci linky Média v měnícím se světě.

O tom, že na americkou prezidentskou volbu minulého roku měla velký dopad právě sociální média, není pochyb. Existuje velká spousta průzkumů, které se zabývaly vlivem twitterových účtů kandidátů na prezidenta. „Přínos sociálních sítí je sice obrovskou demokratizací prostředků, ale je to jakési zmatení vnímání, odkud člověk tu informaci získal. Často si ani není schopný pamatovat, odkud informaci získal,“ vysvětluje Daniel Anýž, redaktor Aktuálně.cz.

Také upozornil na to, že je snazší než kdy dřív zahltit informační kanály falešnými zprávami. Z jednoho výzkumu webu Buzzfeed vyplývá, že při kampaních prezidentské volby se na sociálních sítích sdílelo více falešných zpráv, než těch ověřených. „V různých průzkumech je vidět, jak obrovský dopad měli právě tweety Donalda Trumpa. Hillary Clintonová nebyla schopná dosáhnout stejné síly,“ pouští se do konkrétních rozdílů hned na začátku diskuse Anýž, který se prezidentskou kampaní dlouhodobě zabýval. Několikrát i navštívil předvolební meetingy kandidátů na prezidenta v USA.

Nátlak na veřejnoprávní média

Podle ředitele rádia Svobodná Evropa Jeremy Branstena je důležité také vnímat historii médií. Podívat se na to, co se s nimi za posledních dvacet let stalo. „Vzniklo mnohem více televizních kanálů, diváci už dávno nekoukají jen na jeden kanál televizních zpráv, ale divácká skupina už se začíná štěpit do skupin. Někdo kouká na Fox news, někdo na CNN, a tak dále. A pak na scénu vchází internet, který hlavně mladší diváky odrazuje od TV úplně,“ přemítá Bransten.

V roce 2008 následovala ekonomická krize a s tím související velké propouštění novinářů – v postkomunistických zemích často vlastnila média zahraniční vydavatelství. Ty se ale po roce 2008 stáhla a média nechala v rukou majetných občanů, oligarchů. „Problém nastává ve chvíli, kdy jsou oligarchové i členy vlády. To je ovšem současná situace v postkomunistickém světě a je to dost nebezpečné,“ říká Bransten.

V Česku sice fungují veřejnoprávní média jako televize a rozhlas, ale jsou podle Branstena  podfinancovaná, čelí silným politickým tlakům, chybí jim dlouhodobá tradice. „Pokud bude mediální prostor jen pod dohledem firmy nebo vlády, nemůže být svobodný. V téhle situaci je strach o svobodu naprosto oprávněný. V tom právě vnímám silný rozdíl mezi veřejnoprávními médii západní Evropy a té postkomunistické,“ říká a dodává, že německý politik si nemůže za žádnou cenu dovolit tlačit na veřejnoprávní média takovým způsobem, jako se to děje v Česku.

V celém světě média hledají udržitelný model. Ale jak ho najít, když lidé za obsah často nechtějí platit? „Já pořád doufám, že to přijde. Že vznikne nějaký funkční systém, který nebude lidi na webu obtěžovat, ale práce novináře tím bude zaplacená. Není možné dělat novinářskou práci jen pro peníze, ale zároveň se nedá dělat zadarmo,“ doufá Anýž.

Barbora Schneiderová

(*1996) je studentka novinařiny a Divadelní vědy na FF UK. Přesto ji ale zajímá všechno a všude. Otázka je, co dělat dřív - a tak se snaží cestovat, poznávat lidi a ochutnávat svět kolem sebe. Také se snaží a bude dále, aby lidé všeho věku neztráceli chuť číst - třeba právě blog Skautského institutu!