Média v měnícím se světě: Nejsilnější české mediální domy jsou v rukou oligarchů

Barbora Schneiderová January 23, 2017

Média vlastněná podnikateli jsou v Česku běžnou praxí. Tři největší mediální domy u nás vlastní místní oligarchové. Ať jsou zájmy jejich vlastníků jakékoli, nejvíce diskutované je impérium Andreje Babiše, který tři měsíce před parlamentními volbami v roce 2013 koupil společnost Mafra. Někteří se společnost, která vydává mimo jiné Mladou frontu a Lidové noviny, rozhodli po výměně majitelů opustit, jiní zůstali. Vlastnickou strukturu médií na listopadové diskusi Skautského institutu řešil šéfredaktor a majitel projektu Echo24 Dalibor Balšínek a Jan Macháček, komentátor Lidových novin.

Začalo to před jedenácti lety. Podnikatel Zdeněk Bakala získal podíl v týdeníku Respekt a o dva roky později koupil většinový podíl vydavatelství Economia, pod které spadají i Hospodářské noviny. „Bylo to vnímáno jinak než dnes, neobjevovaly se spekulace o tom, že by chtěl vlivu svých novin nějak využívat. Jenže po koupi mediálního domu Mafra Andrejem Babišem je to jiné. Z redakce odešlo pár lidí, šéfredaktor Mladé fronty i já, který jsem vedl Lidové noviny,“ zahajuje Dalibor Balšínek, který se po odchodu z deníku stal vydavatelem a šéfredaktorem internetového deníku Echo24. „Nedokázal jsem si představit, jak by mohla probíhat spolupráce s někým, kdo vlastní noviny i politickou stranu,“ vysvětluje Balšínek.

Přecházení mediálních skupin do soukromých rukou samozřejmě souvisí s ekonomickou situací. Není to záležitost Česka, děje se tak i v jiných zemích, třeba ve Francii nebo v Německu. Ostatně německá skupina, která Mafru vlastnila před Babišem, by ji nikdy neprodala, kdyby se sama nemusela starat o problémy svých regionálních novin v Německu. Vlastnictví médií není výdělečná činnost, ekonomická stránka věci má vliv na současné snižování počtu novinářů a editorů v redakcích, platy klesají. Svůj vliv na celou záležitost má samozřejmě i internet.

„Kvalita novin se horší, protože je Česko velmi omezeným jazykovým prostředím – Polsko je na tom podstatně lépe. Což souvisí i s vlastnictvím – není to tak, že by se probudili oligarchové a měli chuť kupovat noviny, které patřili zahraničním společnostem. Argumentem cizích vlastníků bylo, že je pro ně tento trh příliš malý,“ upřesnil Jan Macháček. Ten mimo jiné stál u založení týdeníku Respekt, v současné době se věnuje komentářům a analýzám zahraničního dění, které píše pro Lidové noviny.

Jako problém Macháček přispívání do Babišových novin nevidí. „Kdybych považoval Babiše za nějaké zlo, pro jeho médium bych nepracoval. Samozřejmě vlastnictví novin ministrem financí není ideální situace, ale vznikl určitý zákon, který by to měl regulovat,“ upozornil Macháček i na zákon, kterému se přezdívá „lex Babiš“, a poslaneckou sněmovnou byl 11. ledna schválen i poté, co mu dal prezident Zeman veto. „Osobně píšu v drtivě případech o světových a evropských záležitostech, nepokrývám domácí politiku,“ řekl Macháček a připomněl, že stranu ANO 2011, v jejímž čele Babiš stojí, netvoří jen podnikatel, ale i další, schopní lidé.

Na to má ale někdejší šéfredaktor Lidových novin jiný názor. „Mně osobně Babiš také nevadí, ale důvod odchodu bylo přesvědčení, že to není systémově správně. Takováto koncentrace ekonomické, politické a mediální moci v jedněch rukou – obávali jsme se, že toto prostředí přestane být vyvážené,“ vysvětluje svůj odchod Balšínek. Ostatně v popisu deníku Echo24.cz stojí „chceme být protiváhou oligarchizovaným českým médiím“, což Balšínkův postoj k celé věci definuje asi nejpřesněji. „Problém současných Babišových novin není v tom, co se v nich píše, jako spíše v tom, co v nich není. Pokud třeba souvisí se zavedením elektronické evidence tržeb několik jasných problémů, v Mladé frontě se o tom dozvíte jen stručně z druhé nebo třetí strany,“ tvrdil Balšínek. Dodal, že je Babišovo vlastnictví médií na zcela odlišné úrovni, než ostatní mediální domy. Jejich majitelé (jako například Patrik Tkáč a Daniel Křetínský, majitelé Blesku a dalších médií) totiž nesledují politické cíle v Česku.

Novináři, kteří pod společností Mafra stále pracují, jsou často vystaveni kritice a podezření, že píšou Babišovi na objednávku. „Cokoliv napíší, bude vykládáno lidmi, jako zde přítomným panem Balšínkem, jako naplnění objednávky ministra financí. Podle mého není jeho ani vlastnictvím médií dalších oligarchů omezená názorová pluralita, jsou tu nová média, která mají nejspíš jediný cíl, a to démonizovat Babiše od rána do večera,“ podotkl Macháček.

Kromě toho se hosté na diskusi věnovali otázce ideálního typu vlastnictví médií. Jan Macháček oceňuje starší typ rodinného vlastnictví, který byl běžný zejména v USA a ve struktuře deníku New York Times stále funguje. Nicméně většina ostatních amerických médií od něj již upustila. V současné době to ani podle Macháčka realizovatelné není. Pro Balšínka je naopak důležité, aby bylo jakékoli médium naprosto ekonomicky soběstačným.

Nakonec se, i přes dané téma vlastnické struktury médií, dostane diskuse zákonitě do bodu, kdy řeší budoucnost žurnalistiky – ať už je to kvůli soukromým vlastníkům nebo vlivu internetu. „Celkově je nálada v médiích špatná, protože je jeho koncept v úpadku. Musíme vyřešit, jak ho změnit,“ podotkl Macháček. V dnešní době jsou sice nejsilnější mediální domy v rukou oligarchů, nicméně internetová média i sociální sítě jejich podobu velmi ovlivňují. A minimálně podle Balšínka mohou nakonec velmi pomáhat novým internetovým projektům, které stojí v opozici k těm tradičním.

Barbora Schneiderová