Filip Horký: Nejlepší rozhovor jsem zatím nenatočil, se svou prací nejsem nikdy spokojený

Barbora Schneiderová September 20, 2017

 

V šestnácti začal psát články o fotbale, v osmnácti už žádal o místo v České televizi. „Všechno je to o snaze, musíte se ozvat, není na tom nic těžkého,“ vysvětluje. V roce 2013 opustil sport, začal vysílat živé reportáže na ČT24 (povodně, výbuch plynu v divadelní ulici), na nějakou dobu byl i parlamentním zpravodajem.

Svou cestu po ČT zakončil ve Studiu 6 ranním pořadem, který se snažil dělat zábavně a zároveň kvalitně. „Nemusí se využívat dramatická hudba a primitivní příběhy, chtěl jsem předat důležité informace zábavnou formou, lítal jsem po studiu dronem … byl jsem v práci od rána do noci,“ vzpomíná Horký. Zároveň však dodává, že své povolání jako práci nevnímá.

Od roku 2015 byl také členem DVTV po boku Martina Veselovského a Daniely Drtinové. „Nejlepší rozhovor jsem ještě nenatočil, nejsem spokojen s jediným, co vyšel. Ale vím, který byl nejhorší: ten s panem Mynářem, protože jsem ho absolutně nezvládl– můj přístup nebyl novinářský, obrovsky jsem při tom selhal.“

Za informace se platí

A co je podle něj největší výzvou pro česká média? „Naučit lidi, že informace nejsou zadarmo. Jestliže se chci něco dozvědět, nemůžu s tím počítat jen tak, beze všeho. Takový model nefunguje nikde ve světě,“ popisuje Horký. Podle něj to ale není výzva jen pro novináře, ale pro celou generaci mladých lidí, kteří to podle něj rozhodnou. „Buďto jsou ochotni přijímat informace zadarmo a musí si dát práci s ověřováním a čtením z více zdrojů… nebo to zaplatí.“

Například odborné materiály Washington post jsou dlouhé až třicet stran, možná více, a poskytují podrobné úvahy a detaily nejrůznějších kauz. Takový text nevzniká týden, ale klidně půl roku – je tedy logicky nutné práci novináře zaplatit.

„Když vzpomenu tak na rok 2012/2013, Mladá Fronta DNES měla sílu odvolávat ministry. Kdy naposledy se tohle stalo? Články tu byly od toho, aby kontrolovaly demokracii,“ uvádí Horký.

„Poslední dobou ale cítím potenciál lidí, kteří se o svět kolem sebe zajímají. Já jako novinář se můžu snažit dělat svou práci nejlíp, jak dokážu, ale otázka je, jaký to bude mít dopad. Každý z nás můžeme ověřovat informace, kriticky uvažovat a zároveň to nebýt líný to posouvat dál mezi ostatní,“ uvažuje Horký.

Barbora Schneiderová

(*1996) je studentka novinařiny a Divadelní vědy na FF UK. Přesto ji ale zajímá všechno a všude. Otázka je, co dělat dřív - a tak se snaží cestovat, poznávat lidi a ochutnávat svět kolem sebe. Také se snaží a bude dále, aby lidé všeho věku neztráceli chuť číst - třeba právě blog Skautského institutu!