Důvěřivost stála odbojáře život. Jeho spojenec byl ve skutečnosti udavač gestapu

Barbora Schneiderová May 10, 2018

Jednou z největších hrozeb protinacistického odboje byli spolupracovníci gestapa. Takoví lidé se často schovávali pod cizí identitou jen proto, aby pronikli do odbojových organizací a jejich členy poté udali. Jeden z nejnebezpečnějších konfidentů brněnského gestapa byl František Šmíd, který infiltroval několik odbojových skupin na východní Moravě. A právě kvůli jeho spolupráci s tajnou státní policií přišel o život i skaut Petr Müller (1917 – 1944) z Jevíčka.

Petr pracoval v továrně na šicí stroje Minerva v Boskovicích, kde se za nacismu vyráběla munice. Už v té době po večerech rozmnožoval ilegální tiskoviny s několika místními. Psal se rok 1943 a po Minervě se začalo šeptat něco o bunkrech na Valchově, u Suchého a Drválovic. Mluvilo se o českých chlapcích, kteří utekli z “rajchu”, ale také o parašutistech a rudoarmějcích uprchlých ze zajetí.

Schůzky s neznámým

V té době jeden z Petrových spoluodbojářů přivedl domů k Mullerovým neznámého muže. Ten se vydával za ilegálního pracovníka KSČ. Aniž by Petr pojal podezření, ochotně se s neznámým bavil o Junáku, válce a o bunkru v Drválovicích. Neznámý patrně zanechal na Petrovi dobrý dojem, jelikož se s ním sešel asi ještě dvakrát. Nakonec si domluvili v Boskovicích schůzku, kam měla dorazit i děvčata z Drválovic zaměstnaná v Minervě.

Na schůzku se ovšem Petr nemohl dostavit, a tak požádal svou sestru Marii, aby na ni zašla. Slečny z Drválovic nakonec ze strachu odmítly přijít, jelikož byl vyhlášen trest smrti pro podporovatele nepřátel říše. Marie se vydala na nádraží, kde z vlaku vystoupil očekávaný neznámý muž, s ním však vystoupili ještě další dva muži. To ji pochopitelně zarazilo. Marie pravděpodobně pouze předala zprávu, že se drválovická děvčata nedostaví. Mnohem později se Petrova sestra dozvěděla, že muž, který se představil jako ilegální pracovník KSČ, je ve skutečnosti konfident gestapa František Šmíd.

Napojení na odboj ovšem nezůstalo bez povšimnutí ani u Marie. Ji i Petra 10. listopadu 1943 zatklo gestapo. Je a další zatčené policisté odvezli do brněnských studentských Kounicových kolejí, které za války sloužily jako věznice. Zde byl Petr s ostatními muži vysazen a ženy odváželo gestapo dál. O pár dnů později se sourozenci opět setkali, a to při fotografování na ústředí brněnského gestapa. To bylo také naposledy, kdy se viděli.

Dopis před popravou

O necelý rok později, 6. října 1944, otevírá matka Petra Müllera právě došlý dopis, který byl datován 3. října ve Vratislavi. „Předrahá maminko, příbuzní, sourozenci a všichni, kteří jste mě měli rádi! Nevím, jak bych začal. Musím se na tomto světě s Vámi rozloučit. Dnes, ve čtvrt na sedm večer, skončí můj život. Odcházím vyrovnán, neboť věřím v boží mlýny. Měl jsem plány a ideály. Těšil jsem se na to hnízdečko doma, až se s Vámi shledám. Alespoň kdybych Vás mohl ještě spatřit a obejmout,“ napsal Petr těsně před popravou.

Nebyl ovšem zapomenut. Zásluhou skautů Jaromíra a Petra Votroubkových nese 28. jevíčský skautský oddíl jméno “Petra Müllera”. Také ve Smolenském údolí byl na skautském tábořišti 10. května 1947 odhalen malý památníček věnovaný právě Petrovi. Zároveň byl jeho mamince předán in memoriam Junácký kříž “Za vlast 1939-45” Zlatý stupeň.

A jak dopadl konfident gestapa František Šmíd, který měl podíl na smrti 27letého Petra? V prosinci 1944 se vetřel k odbojové skupině ve Valašském Meziříčí, jejíž členové ho začali podezřívat ze spolupráce s gestapem. Po zatčení několika členů jim bylo jasné, že Šmíd je zrádce. Šmída popravili zastřelením 7. února 1945.

 

Na fotkách můžete vidět původní pomníček vybudovaný skauty, jeho současnou podobu a Petra Müllera ve Smolenském údolí.

Barbora Prchalová

Barbora Prchalová (*1996) je studentka žurnalistiky a milovník koček. Ráda kouká na seriály a pokud ji někdy potkáte na ulici, pravděpodobně vás přes hlasitou hudbu ve sluchátkách neuslyší. Možná i bez sluchátek. Ale jinak je docela prima.