Bradavický expres na sever

admin May 22, 2017

Jizvu ve tvaru blesku sice mám, k dioptrickým brýlím jsem se postupně také dopracoval, nicméně ani tak na mě dopis z Bradavic ve schránce nikdy nečekal. Škoda, myslím, že Zmijozel kvůli tomu přišel o velký potenciál! Svět bradavických kolejí, se všemi těmi symboly, tradicemi a zvyky mě fascinoval odjakživa, ale nikdy mě nenapadlo, že 13 let poté, co nějaká roztržitá pošťačka s křečovými žílami zašantročila mou obálku, do něj přesto vstoupím. A už vůbec ne, že se to stane ve Švédsku.

Nappsáno v Uppsale: 4. díl

Studenti z Uppsaly a Lundu, dvou nejstarších švédských univerzit, se už odpradávna sdružují do třinácti tzv. „nationů“. Tyhle kluby, tradičně pojmenované podle jednotlivých krajů Švédska, organizují prakticky veškerý kulturní život a na členství v nich jsou vázány studentské výsady. Každý nation má svůj znak, vlajku, šéfa, kterému říkají kurátor a honosné historické sídlo v centru Uppsaly. Na tomto sídle bydlí pár šťastlivců z řad nationu a často se v jeho sklepeních ukrývá nálevna, kde je možné dát si pár drinků, aniž by člověk musel po vyrovnání účtu prodat ledvinu. Sídla rovněž disponují „velkou síní“ v níž každý nation pořádá své akce.

Nejčastějším druhem akcí jsou party, během kterých skupinky povětšinou zvláštně oděných hostů trsají v rytmu „trubka-trubka-tyč-tyč“, vystaveni závistivým pohledům šedovlasých chlapíků s licousy krčících se na všudypřítomných plátnech z 18. století. Famózní kontrast! V pozdějších fázích party-večerů jsem potkával dokonce i chodící brnění a duchy rozseknuté šavlí ‒ obraz Bradavic se tak stával kompletním.

Velmi populární událostí v každém nationu bývá „gask“. Jedná se o formální hostinu při svíčkách sestávající z více chodů. Člověk se, usazen na rokokové židli potažené sametem, potí v obleku a prolévá různými nápoji, zatímco mu číšníci v livrejích servírují losí steak se šťouchaným bramborem, což je docela fajn!

Švédové milují zpívání. Nedílnou součástí gasku je tedy zpěv, naštěstí sborový, umožňující i zapojení osob, které, stejně jako já, zpívají pouze v sebeobraně. Písně se dělí na pivní, vinné a šnapsové – v závislosti na tom, kterým nápojem se po skončení poslední sloky připíjí. Skål! Rány pěstí do stolu a tanec na židlích bývá zpravidla závěrečnou, nejvíce oblíbenou, epizodou každého poctivého gasku.

Před časem mi jeden švédský kamarád řekl, že nation se pro mnohé lidi stane jakousi druhou rodinou. Bydlí v něm, dobrovolně pucují talíře nebo půllitry v krčmě, hrají na trombón v místním orchestru, zkrátka pomáhají s čím je potřeba. Nation se jim na oplátku odvděčí kopou zkušeností, levnější bagetou, případně nějakým tím vyznamenáním, které si dotyční hrdě připnou, když se chystají na gask či jinam do společnosti.

A tak tu teď stojím vedle jakéhosi zasloužilého člena „svého“ Södermanlad-Nerikeského nationu, který, ověšený více metály než průměrný sovětský maršál, čeká na svůj losí steak. Stojím tu, potím se a zatímco mi vosk ze svíček zvolna kape do šálku s kávou, nemůžu se ubránit lítosti, že nic z toho v Praze nemáme. Baron s účesem Elvise Presleyho visící na nejbližší skobě mě utěšuje, že máme určitě jiné, stejně zajímavé studentské tradice, ale marně. Já prostě chci do Zmijozelu. Skål!

 

Za fotky patří dík Södermanlad-Nerikeskému nationu a Lišce Macíčkové – Stašové.

Jakub Mazanec

Jakub „Mazda“ Mazanec (*1993) je jindřichohradecký skaut působící na Lesních kurzech Velká Morava a v KRJ Jihočeského kraje. Od letošního ledna se zašívá na univerzitě ve švédské Uppsale, kde skrze program Erasmus studuje světové dějiny. V roce 2015 vydal básnickou sbírku Souhvězdí nomáda. Má rád kulturu (v téměř všech formách), cestování (všemi směry a skoro všemi prostředky), Balt (ze všech stran) a vůni zázvoru (kdykoliv).