Zpětná vazba po aktivitách

Kapitola 19.

< Předchozí Další >

Nebojte se komunikativní metody reflexe oživit a kombinovat s rychlými vizualizacemi či kreativními technikami.

Pokud chceš umění zpětné vazby dobře zvládnout, začni určitě s knížkou od Evy Reitmayerové a Věry Broumové Cílená zpětná vazba (2007).

Buď připraven přehodnotit a změnit předem stanovený cíl, pokud během aktivity vyplynou daleko potřebnější věci k řešení.

Zpětná vazba je nástroj osobního i skupinového růstu a u aktivit s výchovných cílem je téměř nutná. Je součástí každého výchovného procesu. Proto jí zde věnujeme kapitolu, ve které se zaměříme na vedení zpětné vazby po aktivitách (reflexi), ze kterých si má jednotlivec (i skupina) odnést poučení. To znamená, že si z prožité situace neodnáší pouze pocit, ale dokáže z ní pro sebe vytěžit konkrétní zkušenost, kterou může příště využít.

Další přínos zpětné vazby (reflexe) pro jednotlivce a skupinu:

  • sdílením pocitů a myšlenek posilujeme důvěru mezi dětmi v oddíle (ve skupině)
  • rozvíjíme komunikační dovedností
  • učíme se naslouchat
  • situace se učíme vnímat z pohledu druhých lidí (rozvíjíme empatii)
  • motivujeme členy k sebereflexi vlastního myšlení a jednání
  • méně průbojní či sociálně znevýhodnění členové mají možnost cítit se „vyslyšeni“, zažít pocit důležitosti

Reflexe prožitkových aktivit

Nejjednodušší a také nejčastější formou reflexe je skupinový rozhovor, společná diskuse. Reflexi provádíme v kruhu. Kruh zaručuje komunikační rovnost ve skupině, stejnou šanci vyjádřit se a hlavně – všichni na sebe vidí. Děti si rády sedají do dvou řad za sebou (za někoho se schovávají), některé si naopak ve snaze být co nejblíž vůdci (mluvčímu) neuvědomují, že zastíní někoho jiného. Neměli bychom dovolit ani výškově nesourodé posazení. Ten, kdo vede reflexi by neměl mít vyvýšené místo.

Reflexi můžeme uvést například těmito slovy:

„Teď si vytvoříme společně prostor, kde se bude moci každý z nás vyjádřit k tomu, co jsme právě prožili. Na znamení, že máme zájem vyslechnout zážitky ostatních a podělit se o své dojmy, se posadíme do kruhu. Všichni si tak uvidíme do tváře, do očí.“

Vysvětluj předem, proč je důležité, aby všichni na sebe při reflexi viděli:

  • Usnadní to komunikaci a dělá ji upřímnější,
  • ostatní nás budou brát více vážně,
  • zajistí nám to pocit příjemné atmosféry plné důvěry.

Druhým krokem je nastavení komunikačních pravidel při reflexi. Děláme to pro zajištění bezpečné atmosféry, předcházíme tak tomu, aby se někdo cítil ohrožený, až bude mluvit o svých pocitech, postojích. Ve skupině se lépe se otevřeme, když víme, že se nám nebude nikdo smát, skákat nám do řeči, slovně nás napadat.

Jak nastavit pravidla a jak vystupovat v pozici moderátora:

  • Mluv sebejistě, klidně, nejistotu či rozpaky v hlase skupina vycítí. Pak bude těžké udržet vážnost.
  • Větu s pravidlem nezakončuj otázkou jo/ju? (Př. Nikdo nikomu nebude skákat do řeči, jo?)
  • Snaž se vyvarovat parazitních slov (vlastně, jakoby, takže, …).

Několik komunikačních pravidel pro všechny než se začne (zvláště pro začínající skupiny a vůdce)

  • Vše řečené zůstává v kruhu (při vyprávění o tom, co jsme dělali někomu třetímu, vynechám informace z reflexe).
  • Hovoří vždy jeden.
  • Každý vyjadřuje pouze svůj názor.
  • Při poskytnutí i přijímání zpětné vazby neútočím, nekritizuji.
  • Nestačí jen mluvit – naslouchej.

Pokud některé děti pravidlo poruší, může to být z nepozornosti, nezvyku se kontrolovat. Mohou nás tím ale také zkoušet. Co dělat, když někdo pravidlo poruší?

  • Zachovat chladnou hlavu, nezačít hned nadávat a rozčilovat se.
  • Pokud strhává pozornost na sebe, neposlouchá toho, kdo mluví – připomeneme pravidla diskuse, ujasníme směr diskuse, zaúkolujeme „narušitele“ například zapisováním postřehů na flipchart, tabuli (vrátíme se k nim později).
  • Pokud jde o agresora, který chce kritizovat (instruktora či jiného účastníka), pomáhá zapojit do vyřešení situace všechny – například: Díky, že jsi řekl nahlas svůj názor. Chcete na toto téma diskutovat všichni? Vadí vám, že…? Co byste navrhovali?

Reflexe pomáhá předejít negativním pocitům z aktivity. Měli bychom díky ní odcházet s pocitem, že se vše vysvětlilo a nezůstaly v nás silné neřešené emoce.

Rychlé metody reflexe

Vizualizace pocitů – symbolická technika

  • terč, prsty, symboly na kartách, barvy – semafor, jedno slovo, asociace
  • např. předměty (kamínky, provázky s uzlíky, …)
  • teploměry (škálování)
  • emotikony – obličeje

Hodí se především v situacích, kdy chceme skupinu šetřit, formulace pocitů do slov může být již nad síly skupiny (po náročné aktivitě) nebo se jedná o skupinu mladších dětí či věkově různorodou skupinu.

Kreativní metody reflexe

  • výtvarné ztvárnění (malba, kresba, komiks, foto, modelování v hlíně)
  • dramatické (pantomima, scénka, živý obraz)
  • písemné (volné psaní, dopis, báseň, haiku básně)

Pokud je skupina komunikačně zdatná a pouhé povídání by členům příliš nového nepřineslo, zpestřete jim reflexi nějakou z těchto kreativních metod. Jejich úskalím je náročná interpretace toho, co chtěl autor říci, proto je vhodné, když tuto reflexi uzavřeme krátkým slovním vyjádřením jednotlivců.

Reflexe formou společného rozhovoru

  • neřízená diskuse – sdílení zážitků ve skupině, které přirozeně nastupuje po aktivitě – necháme rozhovorům volný průběh (můžeme zpříjemnit atmosféru nápoji a jídlem, popř. tichou hudbou), vhodná zvláště pokud máme skupinu plnou osobností s komunikační bariérou (např. uzavřenost, menší vyjadřovací zdatnost, koktavost či zadrhávání, apod.)
  • řízená diskuse s připravenou strukturou (připravené otázky) – moderátor může ovlivnit hloubku a zacílení reflexe a předejít tomu, aby diskuse byla jen povrchním povídáním komunikativních a rétoricky zdatných jedinců.

Reflexe po filmu

Plánuješ-li pro oddíl filmový program spojený s diskusí a reflexí dojmů, máme pro Tebe několik tipů:

  • Nemíchej diskuzi (argumentace nad sledovanými situacemi, fakty, historickými událostmi) s reflexí pocitů. Jde o dvě oddělené části. Je správné nechat v první fázi ve skupině uvolnit emoce jako rozčílení, pohoršení, radost, smutek. Teprve potom jsme schopni s čistou hlavou uvažovat o faktech, příběhu a jednotlivých situacích z filmu a věcně diskutovat.
  • Připrav si seznam otázek po filmu do diskuze (např. Jaké momenty byly pro Tebe nejvíce překvapivé? Které otázky Tě při sledování napadly?).
  • Předem zaúkoluj diváky podrobnějším sledováním jedné postavy (pokud máme například 10 diváků a 5 hlavních postav, můžeme vždy jednu hlavní postavu přidělit dvěma divákům – ti se na ni zaměří, po filmu jim pak dáme možnost o postavě spolu diskutovat).
  • U mladších je možné diskutovat na téma čeho se bojíme a z čeho máme naopak radost, se staršími skauty je možné hledat odpovědi na otázku, jak se vyrovnávali s negativními emocemi a otřesnými zážitky pamětníci, hrdinové příběhu.

Užitečné rady pro moderátora:

  • moderování „diskuse“ – role uvaděče/moderátora není o tom hledat jednotné stanovisko, nech zaznít různé postoje, odpovědi a nesnaž se z nich za každou cenu vyvodit jeden společný závěr
  • snažte se usazovat odpovědi do historického kontextu doby
  • vyvarujte se jednoduchého, černobílého vidění skutečností
  • zpětná vazba v mezilidských vztazích je informace o tom, jak na ostatní lidi působí mé chování (něco dělám dobře, něco dělám špatně a měl bych to změnit, poučit se z chyby).

Záměrnou zpětnou vazbu po aktivitách jsme si zvykli označovat jako tzv. reflexi.

  • Reflexe (zrcadlení) obnáší zpětný pohled na emoce a chování, je zpětnou vazbou konkrétního zážitku jednotlivce či skupiny. Řízená reflexe směřuje k předem stanovenému cíli a účastník v ní shrnuje své pocity a verbalizuje je (nebo je vyjadřuje pomocí symbolů, vizualizace). Během reflexe konkrétní aktivity hodnotíme její zlomové momenty a hledáme přesahy do našeho reálného života.
  • Review (prohlédnout si, vrátit se zpět) je typ zpětné vazby, při které se vracíme k tomu, co jsme prožili a krok za krokem procházíme fáze aktivity. Může být součástí delší reflexe, kde review tvoří její popisnou část.

Review – „Sdílet a poučit se“

Review je druh reflexe. V review jde o „přehrání“ zážitku zpomaleně a s uvědoměním si proběhlých pocitů. Většinou ho děláme ve skupině po náročnějších aktivitách, které vyžadovaly zvládání menší či větší psychické zátěže, vyřešení složitého problému, zvládnutí výzvy, například po psychohře, simulaci či zážitkovém workshopu. Cílem review je popsat a umocnit zážitek. Zpravidla probíhá pomocí strukturovaných otázek, které si předem připravíme.

Zvláště u review je důležité, aby ten, kdo jej povede, byl dobře seznámen se strukturou proběhlé aktivity, ale sám se aktivity přímo neúčastnil a zachoval si odstup.

Možné zacílení (výchovný cíl) review:

Když se zaměříme na jednotlivce:

  • projev vlastních hodnot a postojů během aktivity
  • reakce na simulovanou stresovou situaci
  • vynalézavost a nápaditost při řešení úkolu

Když se zaměříme na skupinu:

  • schopnost spolupráce (do jaké míry a s jakým efektem, zda si vzájemně bránili nebo rozvíjeli nápady druhých, …)
  • projev vůdčích schopností během aktivity

Příprava review před aktivitou:

  • určit moderátora (většinou autor) a vymezit konkrétní cíle review
  • sestavit otázky na papíře (podle cíle review, podle toho, co se v aktivitě pravděpodobně bude dít, řešení situací, překážek a problémů, vytipování klíčových momentů)
  • určit předem zapisovatele, který bude na review přítomný a zachytí důležité myšlenky (neměl by to být moderátor – zbytečně se rozptýlí a pak nebude ani dobře vedené review, ani kvalitní poznámky)
  • určit, zda bude review přítomen celý tým organizátorů (pokud ano – vymezit hranice jejich vstupování do review; případně zahrnout tým mezi účastníky)

Během aktivity:

  • sledujeme konkrétní situace, děláme si poznámky o důležitých momentech (členit časově, podle místa), znamenáme si i přímé reakce účastníků (citujeme)
  • podle vývoje si ujasníme, čemu budeme během review věnovat největší pozornost (co bude cílem)
  • po aktivitě (před samotným review) upravíme připravené otázky podle konkrétního vývoje
  • poradíme se s organizátory, kteří byli přítomni jako pozorovatelé či účastníci, získáme podněty na témata a otázky

Moderátor review

Vhodným moderátorem je člověk, který se nebojí pokládat otázky ve skupině, zvládne citlivě reagovat na odpovědi účastníků, ve vyhrocených situacích jedná klidně a nezaujatě, ale rozhodně. Měl by umět pružně přizpůsobit otázky podle vývoje review a reakcí účastníků, zároveň držet směr review, aby došel k vytyčeným cílům.

Ideálně jde o člena organizátorského týmu s předchozí zkušeností z review (alespoň jako účastník) a se schopností empatie. Výhodou je absolvované školení či seminář zaměřený na vedení review, nutností je obeznámit se předem alespoň se základy vedení review (viz výše).

Pokud bude aktivita náročná na historické reálie, je potřeba, aby se i moderátor review dobře orientoval v tématu.

Jak pokládat otázky?

Jak se ptát?

  • přiměřeně nahlas, srozumitelně, jazykem skupiny
  • zdvořile, povzbuzuj vlídným výrazem obličeje
  • obracej se nejen na skupinu, ale i přímými otázkami na jednotlivce
  • jednoznačně (jen jedna otázka v jeden okamžik)
  • od obecného ke konkrétnímu
  • pátrat po konkrétnostech (dotazy na příklady)

A jak raději ne? (časté chyby)

  • rychle za sebou
  • sugestivně (Taky vám to připadalo zbytečné?)
  • příliš časté použití uzavřených otázek (Líbil se vám program? – odpovědi ANO × NE)
  • dobrá otázka na špatném místě (skok do jiné fáze review)
  • příliš osobně (Nemyslíš, že ses zachoval hloupě?)
  • více otázek najednou (Jak se vám komunikovalo? A co ta spadlá větev?)
  • složité vícevrstvé otázky
  • ironicky
  • nezačínat otázku doslovným zopakováním předchozí odpovědi (např. …a pak jsme spadli do té vody. – Vy jste spadli do té vody. Jak jste se cítili? – Cítili jsme se špatně, byla nám zima a nechápali jsme, proč to musíme dělat. – Nechápali jste, proč to musíte dělat. Co jste očekávali?)

Otázky je dobré strukturovat podle časového sledu aktivity a u klíčových situací si připravit otázky směřující k vyhodnocení výchovného záměru.

Příklady otázek rozvíjejících výchovnou hodnotu

Otázky je nutné přizpůsobit věku, zkušenostem skupiny a programu.

Důvěra a podpora

  • Jak jste se cítili, když vaše bezpečnost závisela na skupině?
  • Jak se projevuje podpora?
  • Co potřebujete k tomu, abyste někomu věřili?

Komunikace

  • Všimli jste si nějakých způsobů komunikace, které vám pomohly splnit úkol? Které způsoby byly naopak neefektivní?
  • Jak jste se vypořádali s různorodosti názorů ve vaší skupině?

Rozhodování

  • Jakým způsobem jste se rozhodovali? Jak jste s tím spokojeni? Co se vám na tomto způsobu líbilo, co nelíbilo?
  • Rozhodovali jednotlivci nebo skupina? Vyjádřili se všichni?
  • Kdo se do rozhodování nezapojil? V jaké situaci by ses zapojil?
  • Jaký způsob je podle vás pro tuto skupinu nejlepší?

Spolupráce

  • Jak jste spokojeni s výsledkem, kterého jste dosáhli?
  • Jak jste vnímali průběh vzájemné pomoci při …?
  • Co vám přinesla vaše spolupráce?
  • Jak moc jste byli zapojeni? Jak moc jste chtěli být zapojeni?
  • Jak bys příště mohl osobně přispět k lepší spolupráci?

Plánování

  • Jak jste plánovali postup v aktivitě? Byl plán úspěšný?
  • Co byste navrhli změnit pro příští plánování?
  • Kdo přinesl dobré nápady a impulsy?

Řešení problémů

  • Všimli jste si nějakých vzorců, pravidelnosti ve způsobu, jakým jste řešili problémy? Do jaké míry byly efektivní?
  • Najdete nějaké podobnosti mezi tím, jak řešíte problémy v běžném životě a zde během programu?
  • Jaký byste navrhli postup pro opravdu efektivní řešeni problémů?

Vedení

  • Kdo přebíral vůdcovskou funkci? Jak se to měnilo v průběhu a proč?
  • Jak se pozná, že tým někdo vede? Jak se to projevovalo u vás?
  • Jak reagoval váš tým na vůdce?
  • Bylo těžké přebírat vedeni v tomto týmu? Proč?
  • Jak byste popsali dobrého vůdce (leadera)?
  • Jaké dovednosti byste potřebovali procvičit, abyste se stali efektivnějšími vůdci?
  • V jaké situaci je pro vás snadné se podřídit a naopak?

Vnímání sebe sama

  • Co vás potěšilo?
  • Co jste se o sobě dozvěděli?
  • Jak jste zareagovali, když…? Znáte to i z běžného života? Jakou reakci byste si přáli?
  • Je nějaké chování, které byste chtěli příště změnit?

Respekt

  • Všimli jste si nějakých rozdílů mezi členy skupiny? Jakých?
  • Jaký vliv měly tyto rozdíly na skupinu jako celek?
  • Přispěla rozdílnost členů týmu k úspěšnosti?
  • Co vám pomáhá respektovat druhé?
  • Jak to vypadá, když se respektujeme/nerespektujeme?

Na závěr

  • Co jste se dozvěděli o sobě/skupině/tématu?
  • Co vás nejvíce překvapilo?
  • Udělali jste dnes něco, na co jste hrdí?
  • Kde a jak využijete to, co jste se dnes naučili?
  • Na čem byste chtěli nejvíce zapracovat? Co vám v tom pomůže a co bude bránit?
< Prožitkové workshopy Psychická bezpečnost při aktivitách >