Psychická bezpečnost při aktivitách

Kapitola 18.

< Předchozí Další >

Možné negativní reakce členů rodiny:

  • velmi subjektivní nazírání na historické skutečnosti
  • neochota odpovídat na otázky související s jejich způsobem života za totality, případným členstvím ve straně, v Pionýru, ve výborech, apod.
  • neupřímnost, mlžení informací, překrucování vzpomínek

20_psychicka_bezpecnost

Při realizaci programů, ve kterých se budeme se členy oddílu vracet k minulosti, si přejeme, aby všichni zúčastnění program chápali, aby se naplno vžili do situací a příběhů, otevřeně reagovali na otázky během reflexe a aby si z prožitého odnesli zkušenost pro svůj život. Musíme si uvědomit, že tyto procesy nejsou samozřejmé, že je potřeba pro ně v kolektivu připravit půdu. Chystáme se totiž otevírat témata, která v sobě často nesou morální poselství, o kterých budeme diskutovat, ptát se na ně, vyjadřovat své postoje a pocity.

Než začneš aktivitu připravovat, odpověz si na otázku: „Máme v našem oddíle takové vzájemné vztahy, abychom si zvládli navzájem, bez posmívání, ironických poznámek a poučování, svěřit vlastní názory a pocity?“

Pokud si nejsi jistý nebo tušíš, že atmosféra v oddíle není na ideální úrovni, neznamená to, že se tématy nemůžete zabývat. Jen je potřeba klást důraz na bezpečné podmínky, ve kterých se bude aktivita odehrávat. Nemáme teď na mysli jen pravidla fyzické bezpečnosti (např. upozornění předem na nebezpečná místa v terénu, ostré rohy v klubovně, apod.). Ten, kdo aktivitu vede, musí zajistit především psychickou bezpečnost, tedy nastavit taková pravidla ve skupině, aby členové oddílu aktivitu psychicky zvládali a nikdo nejednal způsobem, který by mohl druhého psychicky zraňovat.

Výběr aktivity z hlediska účastníků

Aktivně vybíráme

  • podle jejich věku
  • podle jejich fyzické a psychické zdatnosti
  • podle jejich pohlaví

Zohledňujeme vždy fyzickou i psychickou náročnost aktivity vzhledem k našim členům. Při špatném odhadu by se mohlo stát, že dojde k přetížení účastníka, který v tomto stavu nemusí být ochoten pokračovat, zapojit se do diskuse nebo skupinové reflexe. Například po náročné terénní hře na motivy příběhu pamětníka může nastat situace, kdy fyzická náročnost aktivity byla přemrštěná. Méně zdatní jedinci jsou natolik vyčerpaní, že hlavní část celé aktivity, ve které má dojít k reflexi, pochopení a propojení hry s historickým kontextem, nejsou schopni zvládnout s potřebnou mírou soustředění a pozornosti. Z aktivity si pravděpodobně neodnesou nic jiného, než že to byla „děsná vorvávačka“.

Před aktivitou

Pokud víme, že námi připravený program skýtá nějaká rizika, konfliktní momenty, do kterých by se mohli účastníci při aktivitě dostat, předem na ně členy upozorníme a nabídneme možná řešení. Stanovíme pravidla (herní i komunikační, polopatě vysvětlíme).

Zorientujeme členy v tom, co se bude dít (harmonogram aktivity, struktura programu).

Vyhradíme prostor pro dotazy, přeptáme se na pochopení, necháme někoho zopakovat úkol, pravidlo.

Průběh aktivit

Při programu (hře, diskusi, tvoření, workshopu či setkání s pamětníkem) pozorujeme reakce našich členů, kontrolujeme, zda dodržují pravidla. V případě porušení můžeme aktivitu dle vážnosti situace přerušit a připomenout domluvu, nebo úplně ukončit a udělat reflexi toho, co se stalo.

Pokud jde o diskusní aktivitu či společné zamyšlení, povzbuzujeme členy k projevení názoru či pocitu, ale nikdy netlačíme na ty, kteří se vyjádřit nechtějí. Snažíme se ale klást takové otázky, aby se do diskuze postupně zapojili všichni účastníci. Vždy bude některý z nich výraznější, výřečnější, otevřenější – hledejme proto aktivně prostor i pro ostatní. Právě tyto „tiché“ typy mají často tendenci v sobě právě prožité či slyšené držet, což nemusí být vždy dobré.

Jak rozmluvit „tiché osoby“:

  • příjemné oslovení, úsměv, otevřená otázka: „Co si myslíš…?“, „Jak vnímáš…?“ (NE: „Chtěla bys nám říci…?“ – pravděpodobná odpověď: „Nechtěla“)
  • pomůže jim psaní a následné přečtení napsaného z papíru
  • sdílení názorů ve dvojicích či menší skupině
  • pokud dá dotyčný jasně najevo, že mluvit nechce, respektujme to

Užitečné rady:

  • Do citlivých témat se pouštěj jen tehdy, pokud jsi na ně ty sám dobře připravený
  • Příliš nekomentuj to, že se někdo neprojevuje, nenuť ho to vysvětlovat.
  • V případě konfliktu při aktivitě nehledej viníka, ale nech popsat důvod rozčílení, pláče. Hledejte společně řešení, nabídni možnost vystoupit ze hry.

Intervence, když se někdo tzv. „sekne“:

  • Účastník nechce mluvit, pokračovat v aktivitě, případně začne plakat, vztekat se…
  • Netlač na něj příkazy typu „Nebreč“, „Mluv, řekni mi to“, …
  • Aktivitu zastav, nejlépe ještě než dojde k hlasitým projevům emocí – podle míry vyhrocenosti situace buď ukonči aktivitu pro jednotlivce nebo pro všechny účastníky.
  • Zeptej se, co se děje, co by potřeboval, jak můžeš pomoci.
  • Nabídni, že se může vzdálit od skupiny a přijít později, pokud se potřebuje jen uklidnit, ale nechce nic řešit teď a tady.
  • Nabídni krátký rozhovor po skončení aktivity, o samotě.

Nejdůležitější součástí prožitkových aktivit je záverečná reflexe, popř. review. Při těchto formách zpětné vazby po aktivitě dodržujeme bezpečnostní pravidla, kterým věnujeme zvláštní místo v následujících kapitolách.

Aktivity, ve kterých oslovujeme veřejnost a rodiny našich členů

Počítejme s rozpaky veřejnosti při herních aktivitách ve městě, při pořádání anket, výstav a prezentací, představení. Můžete se setkat s různými reakcemi a je dobré se předem připravit i na ty méně příjemné.

Případy, kdy oslovená osoba nebude chtít odpovídat na dotazy, odmítne vzpomínat, neodsuzujme, ale berme s respektem. Pro některé lidi jsou některé vzpomínky stále bolestné či ponižující.

Reakce rodiny při domácích besedách nad minulostí se určitě neobejdou bez emocí, projevů uznání, ale i méně příjemných poznámek na účet skautských vůdců. Někteří z rodičů a prarodičů nemusí být stále vyrovnáni s tématy nedávné minulosti (období normalizace, totalita, členství v socialistických organizacích apod.). Skauti by se mohli nevhodnou formulací otázek snadno dostat do konfliktu s rodinami svých členů. Proto v oddíle citlivě vysvětli, že příbuzné za jejich rozhodnutí nemůžeme soudit a odsoudit. Nic není černobílé.

Normalizace – období v Československu po okupaci v srpnu 1968. Pojmenování vychází z požadavku znormalizovat stav ve státě (srpnu 1968 předcházelo uvolněné období vrcholící Pražským jarem). Normalizace byla uplatňována čistkami ve straně (KSČ) a dalších útvarech (VB, StB, armáda, odbory a další), likvidací nepohodlných zájmových i jiných organizací (např. Junák), obnovení cenzury a další.

< Zpětná vazba po aktivitách Dramatizace příběhů >