Prožitkové workshopy

Kapitola 20.

< Předchozí Další >

22_prozitkove_workshopy

V našem pojetí je program nazývaný souslovím „prožitkový workshop“ vnímán jako strukturovaný program, který je složený z několika částí:

  • teoretický vstup – přednáška, výklad, čtený text, video (dokument, film, …), představení (divadlo)
  • simulace – strukturované drama (prožitková část)
  • review – společný rozhovor (nejdůležitější část, shrnutí, zpracování prožitku a odosobnění)

Prožitkový workshop je svým pojetím a náročností vhodný pro starší účastníky (skauti, RS, dospělí). Vyžaduje nejen základní znalost tématu, ale také jistou míru koncentrace, pochopení a schopnosti prožít náročnou simulaci a následně se dokázat od prožitého odosobnit.

Organizátoři workshopů by měli mít na paměti několik věcí:

  • o tématu workshopu si dopředu nastudujeme co nejvíce materiálů (a nemáme na mysli jen knihy či články, ale také např. televizní dokumenty, autentické písemnosti typu rozsudek, prohlášení apod.) – v průběhu workshopu se vždy objeví mnoho podnětů od účastníků
  • při přípravě na workshop se dobře seznamme také s českými (potažmo obecnými) dějinami, vždyť skautské dějiny jsou s nimi úzce spjaté a je třeba mít na okolnosti širší náhled
  • předem pečlivě zvažme, kdy workshop zařadit – ač se to u některých workshopů nemusí zdát, bývají psychicky (a často i fyzicky) vyčerpávající
  • workshop nerealizujeme proto, že je to „dobrá hra“ – provedení workshopu má vždy svůj výchovný cíl či několik výchovných cílů; snažme se tyto cíle najít, dobře je uchopit a při realizaci workshopu s nimi citlivě pracovat

Teoretický vstup

Cílem teoretického vstupu je předat potřebné vědomosti a fakta, na základě kterých účastníci pochopí kontext a souvislosti. Proto tuto úvodní část pojměte trochu všeobecněji, jako přehled skautských dějin dané doby na podkladu českých dějin. Na druhou stranu pečlivě uvažte, které informace by měly zaznít a které již ne. Příliš obecný úvod může vést k nepochopení smyslu či menší motivaci, příliš konkrétní zase jednak k případnému vyzrazení toho, k čemu jsme se chtěli dobrat až v dalších částech, a také by hrozilo, že bychom svými konkrétními informacemi a především názory mohli předem ovlivnit myšlení a vnímání účastníků.

Jako teoretický vstup můžeme zvolit například:

  • přednášku – pozor na nudu, když už přednáška, pak doplněná prezentací s fotkami, ukázkami, nějakou interakcí s účastníky (drobná slovní hra, zapojení účastníků do předkládaného tématu)
  • výklad – podobně jako u přednášky je důležitá především atraktivní forma podání
  • čtený text – pečlivě zvážit, co a jakým způsobem přečíst, může jít také o koláž několika kratších textů (částí textů)
  • divadlo – nemusí jít nutně o klasické činoherní provedení, ale o krátkou scénku
  • video (dokument, film, nebo jen část) – doplněno vhodným komentářem, či právě výkladem, přednáškou, čteným textem

Zkrátka a dobře: připravit a poučit, ale neznechutit, nenudit.

Simulace – strukturované drama, práce s prožitkem

Časově i organizačně je nejdelší částí zážitkového workshopu simulace. Naším cílem je, aby účastníci na základě vlastního prožitku pochopili jednání reálných postav v kontextu dějin.

Organizace – každý workshop by měl mít svého režiséra, hlavního organizátora, který v průběhu posouvá
děj. Tento člověk má buď konkrétní roli (pokud možno nestrannou), nebo stojí mimo samotnou aktivitu (není přímým účastníkem, dělá zásahy zvenčí). Režisér by měl mít přesný přehled o tom, co se v danou situaci děje, dávat pokyny ostatním realizátorům, hlídat si čas, fyzický i psychický stav účastníků, dynamiku workshopu.

Účastníci – dobře zvažte, pro koho workshop připravujete (věk, znalosti, psychická i fyzická stránka).
Simulace často vyžadují od účastníků hraní rolí, přijímání názorů, které jim nejsou vlastní, zvládnutí situací. Workshopy tedy organizujte s lidmi, které dobře znáte. Pokud je budete realizovat s cizí skupinou, musí být v organizačním a realizačním týmu vždy minimálně jedna osoba, která účastníky dobře zná a která pomůže nejen s rozdělením rolí, ale také s případnými nepředvídatelnými situacemi během simulace.

Místo – při výběru místa, kde chceme workshop zrealizovat, zvažme množství civilistů a působení simulace na nezasvěcené okolí. Pro neinformovaného diváka může právě tato část vypadat přinejmenším podivně, v horším případě nebezpečně. Pokud by tedy měla simulace probíhat za případné účasti takových osob, informujte o tom předem příslušné instituce (např. městský úřad, policie, hasiči).

Realizátoři (organizační a realizační tým) – musí být dobře seznámení jak s pravidly hry, tak s podrobným předpokládaným průběhem celé akce. Zároveň by hlavní organizátor měl zvážit i možná rizika a předem připravit krizové varianty, s těmito pak důsledně seznámit všechny, kdo jsou do realizace zapojeni.

  • Základním pravidlem je mít minimálně jednu osobu určenou jako zdravotníka (s připravenou lékárničkou), a dále minimálně jednu osobu jako „psychický dozor“ – tedy pro případ, že by některý z účastníků psychicky nezvládl probírané téma. Oba tito organizátoři jsou buď mimo samotnou aktivitu, nebo mají takové role, při kterých budou snadno k zastižení a zároveň je bude možné ve zbytku simulace zastoupit/nahradit/obejít se bez nich.
  • Krizový plán – může se stát, že dojde k „sesypání“ (= psychické nebo fyzické vyčerpanosti) více účastníků najednou. I na tuto variantu musíme být připravení, mít krizový plán, jak situaci zvládnout. Při větším počtu než 3–4 je na zvážení hlavního organizátora, zda simulaci předčasně neukončit – pokud možno citlivě, je zbytečné znepokojovat zbývající účastníky, zároveň je ale nenechávejme v nevědomosti (zvlášť, pokud nebudou mít jasno v tom, co se vlastně stalo, a budou mít strach o ostatní).

Pravidla – také účastníci musí být dobře seznámeni s pravidly. Předem si několikrát projděme, co, jak a kdy účastníkům řekneme. Pravidla by měla být nastavena přesně tak, aby každý věděl, co a proč dělá (pokud simulace nevyžaduje jinak), a abychom eliminovali případné dotazy či přerušení simulace z důvodu nepochopení (případně musí být jasně stanoveno jakým způsobem je možné tyto nejasnosti řešit v průběhu simulace tak, aby to mělo co nejmenší dopad na průběh). Pokud nechceme při vysvětlování pravidel některou část vyzradit, seznamme s ní účastníky alespoň rámcově (například tak, že účastníci budou srozumění s tím, že mohou nastat chvíle, kdy nebudou vědět, co a jak dál, ale že to pro danou chvíli bude v pořádku).

  • obtížnější variantou je pak postupné seznamování s pravidly – na začátku řekneme účastníkům pouze to nejdůležitější (obecné informace o bezpečnosti) a pravidla pro první část; zbytek pravidel se pak budou dozvídat v průběhu simulace, a to buď od režiséra (zásahem zvenčí), nebo, při dobře promyšlené variantě (a samozřejmě pokud to bude zapadat do koncepce simulace), od některého z realizátorů hrajících v simulaci nějakou roli
  • před zahájením simulace musí být všichni účastníci srozumění s tím, že účast na workshopu je dobrovolná, a že také mohou svou účast ukončit kdykoliv v průběhu; zároveň ale stanovme pravidla, jak má k tomuto ukončení dojít (pokud možno by konec jednoho účastníka neměl narušit prožitek simulace ostatním, kteří chtějí pokračovat); organizátoři také musí mít dopředu jasné, co s těmito lidmi (kam je umístit, případně jim zajistit pomoc, jak již bylo napsáno výše)
  • při vysvětlování pravidel připomeňme, že jde především o prožitek, a že přidělené role jsou skutečně jen role – účastníci by se tedy měli snažit maximálně vcítit, uvědomovat si dobový kontext; pokud to někomu bude dělat v průběhu simulace problémy, tak to není důvod, aby prožitek pokazil ostatním účastníkům; pro účastníky je simulace jedna z mála možností, jak si co nejreálněji prožít něco, co ve skutečnosti – naštěstí – zažít nemůžeme

Gradace – simulace je část, kterou si účastníci budou nejlépe pamatovat. Závěr simulace by tedy logicky měl být vrcholným osobním prožitkem každého účastníka. Nemusí jít nutně o obrovskou akci, mnohdy je daleko výraznější psychický prožitek. Může jít o něco nečekaného, dramatického, dohnaného do krajnosti. Nebojme se řídit heslem: Prožitek nemusí být pozitivní, hlavně, když je silný.

Rituál – zvláště pokud se simulace vyhrotí, je dobré mít na závěr připravený nějaký „návratný rituál“, kterým se účastníci (i organizátoři) vnitřně oprostí od role, vystoupí z ní, budou schopni se následující části workshopu zúčastnit s větším odstupem a nepřenášet tam situace, které patří do části simulace – a tam by měly také zůstat.

Review

Obecné informace o tom, co to je review a jak jej správně vést, jsou uvedeny výše v kapitole Zpětná vazba po aktivitách. Následující řádky tedy budou věnovány specifikacím review prožitkových workshopů s historickým tématem.

Mezi simulací a review nechme účastníkům i organizátorům krátký prostor pro „vydýchání“, můžeme klidně vložit svačinu (příp. krátkou večeři). Nenechávejme ale tento prostor příliš dlouhý, jednak aby z přítomných nevyprchalo právě prožité, a také kvůli případným negativním emocím, které by druhý den mohly být v paměti uchovány natolik silně, že by je ani dobře odvedené review nedokázalo utřídit, ohladit, vyřešit, přinést klid.

Pro prožitkové workshopy je review nejdůležitější částí. Nejsilnější zážitek si účastníci pravděpodobně odnesou ze simulace, ale dlouhodobě přetrvávající pocit, názor a náladu by si měli utřídit a zapamatovat právě z review. Z toho jasně vyplývá, že na review je potřeba se pořádně připravit, protože úspěch celého workshopu závisí právě na zdařeném review. I po neúspěšné simulaci se lze díky dobře vedenému review dočkat naplnění vytyčených cílů. Především z tohoto důvodu je vhodné, aby review vedla osoba, která nebyla v simulaci ve výrazné roli, ale přesto celý průběh pečlivě sledovala. Ideálním se tedy jeví režisér (hlavní organizátor) – není to ale podmínka, neméně důležitá je také osobnost moderátora review.

Moderátor review

Příprava na review probíhá ve třech fázích – příprava před workshopem, sledování workshopu, krátké shrnutí po skončení simulace s přímými účastníky z řad organizátorů (všechny tři části jsou opět detailněji popsány v kapitole Zpětná vazba po aktivitách).

Moderátor se musí výborně orientovat v tématu, o kterém workshop je. V zásadních otázkách (tedy obvykle v těch, které jsou pro celý workshop nejdůležitější, na kterých workshop stojí) je nestranný, nezaujatý, nebo alespoň dokáže svůj názor potlačit a vést review v neutrální rovině.

Otázky

Kromě obecných zásad platí při historických workshopech jedno důležité pravidlo při vedení review: dobře rozlišujte, co bylo při prožité simulaci skutečně důležité, a co byla jen „nabalená omáčka“. Review nemá být jen o odpovědích na historické otázky, ale zároveň nemá být jen utříděním pocitů – tyto dva aspekty je potřeba citlivě sloučit. Zároveň by otázky měly směřovat k tomu, abychom naplnili cíle, jež jsme si pro workshop stanovili.

< Filmové programy Zpětná vazba po aktivitách >